Před čtyřiceti lety, kdy listí na stromech teprve začalo nabývat zlatý odstín, se třetího zářijového dne objevilo album, které záhy opanovalo obchody s deskami po celém světě. Elpíčko, na jehož obalu čněla hlava Eddieho jako busta faraona legendární egyptské říše, vstoupilo již dávno do chrámu metalové historie, neporazitelných legend a do dnešních dnů jeho hudební schránku obepíná jeden z nejpůsobivějších obalů metalové estetiky.
Monstrózní materiál a také exkluzivní plakát, který vám v rámci výročí předkládáme, reflektuje příběh alba a kapely, jejíž pověst ji předchází. Je otázkou pohledu, jak na otroky moci budete pohlížet, ale v kontextu doby, kdy se slova „otrok“ a „moc“ stala běžnou výbavou denního slovníku celé naší civilizace, není od věci se zamyslet nad slovy spoluzakladatele charitativní organizace Basic Income Earth Network, kterým je britský ekonom Guy Standing, jenž na téma práce mimo jiné říká:
„Tvrdí-li někdo, že nás práce dělá šťastnými, říká nesmysl. Práce není něco, co by vás mělo dělat šťastnými. Ve své podstatě slouží jako funkční nástroj. Chodím do práce, protože potřebuji peníze. Chodím do práce, protože musím. Většina lidí dokonce dělá něco, co by raději nedělala. Ve skutečnosti práce snižuje schopnost milionů lidí rozvíjet v sobě lidství. Ať už pracujete čtyři, pět nebo sedm dní v týdnu, je to stále práce a vy máte pocit, že je to ta nejdůležitější věc ve vašem životě. Ale není.“
Lidé středního a staršího věku v postkomunistických zemích nyní prožívají, jak chutná výměna nesvobody politické za nesvobodu ekonomickou a náboženství nekonečného růstu odklízí z cesty padlé oběti. Jsme jen otroci moci v oblaku blaženosti?
Možná bude nejlepší pustit si „Powerslave“ a uniknout do světa, kde se tyto otázky nekladou…
Přeji vám pevné zdraví a správný úsudek. Příjemné chvíle nad stránkami říjnového Sparku,
Karel Balčirák