Uplynuly čtyři roky a fenomenální norští ULVER se vrátili opět do přívětivých prostor paláce Akropolis. Už tato skutečnost si trochu říkala o určité srovnání. K tomu všemu pocit velkého navnadění z minula a zároveň velkého očekávání, jestli přijde něco nového, překvapivého... ale i mírných obav, aby nedošlo ke zklamání. Ty však byly rozptýleny hned s prvními tóny, jež se rozezněly sálem krátce po osmé hodině.
ULVER jsou kapelou s jistým přesahem, intimitou a zároveň specifickou formou intenzity. A takový byl i páteční koncert. Neskutečně nabitý pocity, střídáním naprosté vyklidněné harmonie s intenzivními návaly vzrušení bičujícího posluchače jako vlny za příboje. Sedmičlenná parta muzikantů, soustředěná okolo ústřední postavy Garma, ovládla dění svou všudypřítomnou precizností, koncentrací a výjimečným uměleckým talentem. Člověk měl pocit, že před sebou sleduje velmi funkční a bezporuchový mechanismus, který však na druhou stranu nepůsobí strojově. Spíše jako by to byl živý kolektivní organismus složený z jedinečných individualit. Mimo jiné bylo zajímavé sledovat nenápadné posunky a komunikaci mezi jednotlivými hráči, kteří tak svému soustředěnému vystoupení dodávali lidský rozměr.
Již tak velmi efektní atmosféru koncertu výborně dokreslovala tradiční důmyslná velkoplošná projekce. A protože ULVER se neopakují, byla nová jak dramaturgie hudební, tak i vizuální. Vrcholem, na který jistě mnoho z nás čekalo, pak byly momenty, kdy Garm rozezněl svůj nadpozemský hlas, jehož zvláštně průzračná čistota a síla se mi pokaždé zaryje hodně hluboko pod kůži. Ve spojení s instrumentálními kvalitami všech zúčastněných a působivými obrazy na plátně za jejich zády lze hovořit o slastném, až surreálném zážitku, probíhajícím mimo čas a prostor. ULVER potvrdili svůj status vizionářů hudební scény, kteří jsou vždy o několik kroků dál a jejichž pramen fantazie nevysychá. Skladby jako by byly na podiu pod jejich rukama znovu tvořeny z neviditelných vláken energie a inspirace. Nabývaly svého tvaru v reálném čase, v interakci mezi hudebníky samými, ale i mezi jevištěm a hledištěm. Ani dobrá znalost studiových verzí skladeb není zárukou, že je snadno rozeznáte v živém podání, naopak si po celou hodinu a půl spíše připadáte, jako byste vše slyšeli úplně poprvé. A nejste daleko od pravdy.
Lze se samozřejmě pokoušet popsat jejich tvorbu slovy jako ambient, elektronická avantgarda, rozklíčovat v ní metalové kořeny a atmosféru atd., ale tváří v tvář skutečnému zážitku při koncertě je to zcela bezpředmětné. Stejně jako hledat, jak velký podíl na výsledném zvuku mají živé nástroje, jak moc hudebníci zasahují do předprogramovaných základů, které berou spíše jako polotovary k dalšímu využití, do jaké míry je součástí show improvizace... Ať už ULVER dojdou k cíli po jakékoli cestě, výsledkem je zkrátka vždy Hudba s velkým H.
Odnesla jsem si opět nezapomenutelný zážitek a s opravdu velkým potěšením mohu dodat, že se ULVER oproti době před čtyřmi pěti lety posunuli v živé prezentaci zase o kousek dál a nepředvádějí stále dokola jedno osvědčené číslo, byť by to určitě bylo pohodlnější a snazší. Tito Norové ovšem nikdy nekráčeli po snadných cestách. Obrovská profesionalita každým coulem, evidentní snaha neustále na sobě pracovat, ale především neutuchající originalita a neopakovatelnost...
