Šedesát let hraje Olda Říha rock a pořád nepřestal. Kaťáci hlásí hotovo a my jsme byli u toho!
KATAPULT
Nostalgia
Vychází: 14. 4. 2023
Label: Warner Czech Republic s.r.o.
Nahrávací studio: Studio Katapult Records
Produkce: Olda Říha
Seznam skladeb: Rock & Boogie Man; Vizour Jack; Nostalgia; Long Live Rock!; Všechno co chceš dostaneš; Třistapětašedesátkrát; Vál 2021; Sbohem a šáteček; Přídavek; Zahrajem vám rokenrol 2023; Mister Rock and mister Roll (Jiří Šlitr/Jiří Suchý cover)
Sestava: Oldřich Říha – kytara, zpěv „Karel Bigman Kodl“ – baskytara, zpěv Václav Zima – bicí Vladimír „Boryš“ Secký – saxofon Olda Říha v nejlepší formě. KATAPULT se vrací s plnou silou. O tom nemůže být pochyb. Viděli jsme to na vlastní oči, slyšeli na vlastní boltce rozvibrované aparaturou domácího pána. Nahrávací studio umístěné na okraji Prahy, kterému se říká kostel. Těsně u autobusové zastávky, takže si můžete dát s dobře naloženým Vedoucím po poslechu jeho nejnovějšího alba nazvaného příznačně „Nostalgia“ kámoše vizoura Jacka. Toho času opěvovaného v druhé pecce typicky katapultně nadupané desky. Ale než začneme fošnu hodnotit, ještě se vraťme k popisu místa. Velká plechová vrata otevře samotný Železnej Olda, šedý vlas, ostrý pohled, pevný stisk typické kytarové kloubnaté pracny.
Ke každému albu "Nostalgia" A2 plakát jako dárek!
Přes malé nádvoří s parkujícím karavanem se prosmýknete k dřevěným vratům do hájemství boogie. Zarámované vzpomínky na Jiřího „Dědka“ Šindeláře, zvěčnělé hudební zážitky s milovanými STOUNY, ZZ TOP či AC/DC a také velké černé pavučiny, na které majitel studia neopomene upozornit jako na nedílnou součást stylu své víry v rock’n’roll. A už vstupujete do místnosti, kde se zrodila současná deska. Ve vzduchu kouř z doutníků, v dechu stopy Jacka Danielse zaparkovaného pod pracovním stolem. Energie a tlak sálají z bezmála pětasedmdesátiletého chlápka, který se těší, až dvěma hudebním hostům pustí nejnovější řadovku KATAPULTU.
Tenhle chlap je nadšený ze svého díla, po těch letech ho to evidentně stále strašně baví a netají se tím. Jaké jsou desky KATAPULTU, takový je prostě i on. Slovo autentický zní akademicky, ale dobře se rýmuje se slovem nostalgický. Naposledy jsem se tak dobře cítil ze souladu tvůrce s dílem roku 2007, kdy probíhal můj rozhovor s Lemmym před koncertem MOTÖRHEAD na Masters of Rock. Česká hudební legenda je prostě zpět a ve velkém stylu.
Rock & Boogie Man
Kytary šlapou ve středním tempu. „A to mně fakt stačí, že si můžu rock & boogie hrát,“ posílá do posluchačů svou životní tezi Ocelovej Olda slovy textaře Michala Třísky a dodává: „Tak jako král si připadám, když vám jen tak lehce zazpívám.“ A má pravdu. Nenucená kytarová hra, slova sázená ve známé náladě. Jasně Č a Š prozrazují interpretův věk. Ale jinak jde o otvírák desky, jak má být.
Vizour Jack
Kytarová figura otevírá druhou pecku a roztáčí obrátky. Oslava na životabudič, je to evidentně „dobrej kámoš“. Typické frázování s koncovkami na K a T. Nejpozději při prostředním sólu začíná být jasné nejen to, že tahle muzika byla nahrána i smíchána klasickou analogickou cestou, ale také, že je jednoznačně určena pro poslech prostřednictvím poctivé aparatury. Žádné repráčky mobilních telefonů, žádné stolní plastové kombinace, potřebujete poctivé dřevěné velké bytelné bedny. Jedině pak dostanete zážitek starého dobrého KATAPULTU.
Nostalgia
„Život je jeden velkej track.“ Foukací harmonika, balada, text se odmítá rýmovat, a přesto jde o básnickou výpověď. Tady je svět v pořádku, protože to tak prostě interpret cítí. Připojte se, nebo nechte bejt. Je to třetí pecka z jedenácti, ještě vás jich pár čeká.
Long Live Rock!
Klasická rokenrolovka, zrychlujeme, bavíme se, nikdo se nebere vážně. „Před pikolou, za pikolou…“
Všechno co chceš dostaneš
První singl. Geniální refrén. Textař Filip Hrbek odvedl skvělou práci. Jde nejen o pietu, ale o plné pochopení podstaty kapely. Když jsem si píseň poslechl z mobilu, kam mi z redakce dorazila dva dny před návštěvou Říhova kostela, zalil mne pocit nostalgie z dob, kdy jsem pod pódiem kdysi málem vypustil duši hnán bičem dvou boogie exekutorů Oldy a Dědka. A také trochu smutek z určité ztráty pevnosti frontmanova vokálu. Jenže to jsem netušil to, co píši výše. Tahle deska byla v tom nejlepším slova smyslu natočena dřevním způsobem. Z Říhových Marshallů se valí energie i bytelnost. Je tam všechno, a všechno, co chceš, dostaneš ! A dokonce i něco navíc – poprvé se na desce ozve saxofon (Vladimír „Boryš“ Secký) a jeho figury doplňují perfektní kompozici ultrahitové pecky.
Třistapětašedesátkrát
Přijít si poslechnout hudbu s Oldou Říhou, to není jen ponoření se pod hladinu zvuku, kterým umí naplnit studio. Je to také smršť historek, jako byla ta o setkání s Waldemarem Matuškou noc před jeho odchodem do emigrace. „Třistapětašedesátkrát rock“ znamená ostré kytarové záseky, které ještě více tvrdí hudební směřování platně, doplněné nekompromisním zvukem sága.
Vál 2021
Zvolníme a temporytmus se mění, text ovšem nesmlouvá. Klasik Říha si je vědom toho, co se od něj očekává. „Udeřím v Česku, rychlostí blesku.“
Sbohem a šáteček
Balada o únavě a ztrátě motivace. Zvolní se, medituje a bilancuje. Ale pozor, Olda Říha velmi dobře ví, že po téhle desce ještě končit nemůže. Má novou kapelu, ve studiu prokázal její kvality, teď je před ní další nutný důkaz – znovu dobývat sály.
Přídavek
Ještě více se zpomalí tempo. Ještě hlouběji se padá do bažin smutku. „Chybí už síla se smát.“ Ale pozor, text je ve třetí osobě. Jak zjistíme vzápětí, další dvě pecky usvědčí „Přídavek“ z dočasnosti.
Zahrajem vám rokenrol 2023
„Fšechno frčí, jak má bejt.“ A vracíme se do tempa. Bubeník Václav Zima paličkami odstartuje, druhým hlasem, chraplákem, baskytarista Karel „Bigman Kodl“ Dvořák doplní Říhův a upozorní tak na jeho unikátní barvu. Frontman se ve dvojhlasu neztrácí, naopak vede a zároveň v předposledním zářezu ustavuje novou podobu KATAPULTU. Jako kapely, která vám zahraje klasický rokenrol. A my víme, že se máme na co těšit.
Mister Rock and mister Roll
Jiří Šlitr/Jiří Suchý a jejich Mister Rock a Mister Roll ve Waldově podání rekonstruován novou sestavou KATAPULTU. Vše do sebe zapadne. Olda Říha, který se v Plzni učil na klavír pod vedením Suchého bratra Ondřeje, a spolupracoval s Matuškou či Mikim Volkem, ví, že navazuje nejen na své zahraniční vzory typu Chuck Berry, ale že měl i české předchůdce, ke kterým se jedenáctou popřídavkovou peckou hrdě přihlásil. A do jejich sestavy se také už dávno zařadil, což novou deskou KATAPULTU důstojně potvrzuje. Jak napsal Vedoucí do anotace pod hlavičkou 60 let hraju rock: „Nová etapa pro KATAPULT je tady, a to se vším všudy. Tečka. Konec pohádky – startujou!“
Text: Marek Dobeš
