Honza Kozák je předním sparkovským znalcem na metalovou silomelodiku. Urodilo se v relativně konzervativním žánru loni něco natolik zajímavého, aby se to dostalo do jeho Top 5 roku 2022?
TONY MARTIN – „Thorns“ Pěvecký velikán, který po desetiletích na scéně stále zůstává ve stínu slavnějších. Přitom na každý svůj zářez v diskografii může být pyšný. A obzvlášť na ten poslední, který nasměroval do temnějšího (sabatovského) heavy metalu a opět dokázal, že jeho hlas je i po letech na scéně majestátní jako Stonehenge a ani autorsky jeho prameny nikterak nevysychají.
PERSEFONE – „Metanoia“ Vše, co potřebujete vědět o progresivním metalu a nechcete poslouchat stovky hodin muziky. Andorská šestice zhmotnila dokonalost, a přesto jí zachovala lidskou tvář. Severská atmosféričnost zasazena mezi (melody)deathová struhadla, britská vznešenost v kole s jižanským temperamentem. Motivy se sice střídají jeden za druhým, přesto stále pociťujete sebejistou komplexnost.
VOIVOD – „Synchro Anarchy“ Tam, kde klasické rockové a metalové žánry ztrácejí dech, nastupují VOIVOD. Jejich vesmír je nekonečný, ve změti chaosu nacházejí řád, aby ho po pár taktech rozbili a složili jiným nečekaným způsobem. Z nástrojového minimalismu těží maximální hudební prožitek. Živoucí kanadská legenda, která zůstává progresivní i dnes ve všech ohledech daného slova.
„Synchro Anarchy“ seženeš i na Sparkshopu
SATAN – „Earth Infernal“ Byla by škoda, aby heavy metal ztratil jisté napětí, ale i drásavost a zároveň se přímočarost zaměňovala za primitivnost. Britský kvintet se loni vytasil s kolekcí, na kterou se dá stejně dobře pařit jako i bloumat v zákoutích každé její položky. Vzácné spojení heavymetalové energie a přemýšlivých přesto povětšinou schválně ne úplně dotažených tahů. Deska s tajemstvím i čertovým kopýtkem.
„Earth Infernal“ seženeš i na Sparkshopu
VORBID – „A Swan by the Edge of Mandala“ Třeba by takto vypadala další tvorba CONTROL DENIED, kdyby Chuck Schuldiner nepodlehl zákeřné chorobě. Norská čtveřice splétá žhavé riffy s měnícími se rytmy, že by Michael Åkerfeld zaplesal, z technothrashové obrazárny to střihne nejideálnějším vektorem až téměř k divadlu snů a když tuto smělou koláž pokropí nejextrémnější vokální rejstříky, zdá se, že opravdu na tímto konáním drží ochrannou ruku samotný Chuck.
