Dominik Šidlo se už v časech Fakker!a specializoval na mladší a modernější – chcete-li corové – žánry a drží se jich i ve svých textech pro Spark. Proto jeho výběr toho nejlepšího za rok 2022 až tolik nepřekvapí! BAD OMENS – „The Death of Peace of Mind“
BAD OMENS už třetí deskou v řadě dělají to samé - kombinují emoční výlevy s barevným, žánrově nezařaditelným podtextem. S každým albem přidají něco trochu nového, hlavním tahounem jejich tvorby však zůstává nesmírně upřímná naléhavost. Hlas zpěváka Noaha Sebastiana navíc nelze k nikomu přirovnat, vládne své vlastní kategorii a opakovaně ve mně rozdmýchává mou teenagerovskou lásku k bolestivé hudbě.
WE CAME AS ROMANS – „Darkbloom“ na Sparkshopu
WE CAME AS ROMANS jsem vždy považoval ta tuctově metalcorovou záležitost, která se ničím neliší od svých žánrových bratří. „Darkbloom“ je však po myšlenkové stránce requiem za zesnulého zpěváka Kylea Pavoneho, což z počinu dělá neuchopitelný, ale velmi intenzivní zážitek pro posluchače. A žánrově se pánové trefili do středu terče mého vkusu - metalcore protkaný elektronikou a výraznými breakdowny.
I PREVAIL – „True Power“
Jo, přesně takhle to mám rád - agresivní screamy, mučivé čisté vokály, chytlavé kytarové riffy, špetka elektroniky a co nejtvrdší breakdowny s patřičnými gradujícími náběhy. I PREVAIL novinkou sice netrumfli svou přelomovou desku „Trauma“ (2019), i přesto jí však „True Power“ dýchá na záda, až z toho mrazí. Kapela navíc vůbec nešetří na produkci, a to jak u hudby, tak u tematických a epických klipů. Mou nejočekávanější událostí roku 2023 je právě koncert I PREVAIL na Rock for People.
MISSIO – „VILLAIN“
Žánrové bariéry téměř nemám, rád si poslechnu cokoliv nepovrchního a upřímného. Ony hranice mi před lety pomohli zbořit právě MISSIO, kteří svým unikátním elektronickým zvukem rozhýbou festivaly, jejich texty a tón však zároveň dokáží rozervat lidské srdce ve dví, metaforicky. Loňským počinem “VILLAIN” mě sice nestrhli jako poprvé, velmi přesně však vystihli náplň svých minulých desek, a i přesto si zachovali originalitu a uchopitelnost.
MOTIONLESS IN WHITE – „Scoring The End of The World“
Moji dlouhodobí GOAT (greatest of all time) přerušili svůj tříalbový streak bezchybných desek a přišli s něčím, co až podezřele detailně vykrádá své předchůdce s cílem co nejvíc se zalíbit. Pánové navíc očividně mířili do mainstreamových rádií a žebříčků, což se jim ve skutečnosti podařilo a v USA zažívají vrchol své formy. Dívám-li se však na „Scoring The End of The World“ nezaujatě a jako na stand-alone desku, příčku v mé TOP 5 si určitě zaslouží.
