První únorový čtvrtek patřil ve Futuru třem kapelám. Co mají společného? Všechny jsou z USA, hrají našlápnutou muziku a jejich členové jsou vesměs vousáči vypadající, jako kdyby před koncertem odložili sekyru a místo ní vzali do ruky hudební nástroje.
Večer úderem osmé odstartovali LORD DYING. Poté, co jsem zjistila, že mi vlají kalhoty a vibrují snad všechny vnitřnosti, jsem si nasadila špunty do uší. Udělala jsem dobře. LORD DYING valili svoje nabasované riffy a vymakaná sóla do publika, co to šlo. Bohužel, mě se jim zaujmout úplně nepodařilo. Technicky to sice bylo výtečně zahrané, ale pro mě tomu ještě něco chybělo. Můj názor však očividně nesdíleli ostatní přihlížející, kteří první kapelu večera přivítali velice vřele.
Kolem deváté nastoupili na scénu THE SHRINE. Když jsem se snažila si o kapele něco zjistit před koncertem, zjistila jsem, že to není jednoduché, jelikož kapel tohoto jména existuje vícero. Nicméně jakmile jsem viděla klip ke skladbě „Louise“, s chlapíky s image zarostlých houmlesů, bylo mi jasné, že tady jsem doma. Tentokrát už mi přišlo, že protržení ušních bubínků nehrozí, a vystoupení jsem si užila naplno. THE SHRINE měli sice jednodušeji postavenou rytmiku než předchozí kapela, ale o to víc dali do vystoupení energie a jejich hutné těžkotonážní riffy, kterými sem tam prokládali našláplý hard rock, mě udržely přikovanou na místě po celou dobu. Pro mě zkrátka ideální párty hudba.
Pak již přišla řada na hlavní hvězda večera, RED FANG. Začali rovnou starší klipovkou a mou nejoblíbenější skladbou „Hank Is Dead“ a párty mohla začít. V této chvíli již byl sál naplněn k prasknutí a nad hlavami téměř neustále pluli stage diveři. Jak jsem mohla porovnat s kolegy, kterým se podařilo probojovat dopředu, zvuk tam byl nepoměrně lepší než v zadní části sálu, ale upřednostnila jsem dostatek vzduchu, protože i tak bylo v klubu asi padesát stupňů. RED FANG projeli víceméně rovnoměrně celou svoji diskografii čítající tři desky, dle mého nevynechali žádnou zásadní skladbu. Nedá mi to se nezmínit o jejich videoklipech s pivní tematikou, nejnověji k singlu „Blood Like Cream“ z posledního alba, který naživo rovněž nemohl chybět. Musím říct, že i některé songy, které mě při domácím poslechu z desek nechávají chladnou, jsem naživo ocenila. Když to shrnu, mělo to pořádné koule, a jak se nedalo nevšimnout, všichni přítomní fanoušci byli nadšení. Také frontman na jejich adresu nešetřil slovy díků. Po hodince hraní došlo na přídavky a pak už byl čas jít se ochladit na čerstvý vzduch a vyrazit směrem k domovu.
