Katovický Mega Club sídlí na Železné ulici a toho večera se tam příhodně s názvem sjelo kvalitního kovu na tři plné kamióny. Švýcarské SUBORNED a jejich desku „From Space“ jsem měl možnost recenzovat v jednom z nedávných Sparků a jestliže mi na nahrávce chybělo o trochu energie navíc, živě to thrashoví zástupci Helvetského kříže napumpovali adrenalinem k prasknutí. Potvrdilo se na sto procent, že kytarista Valentin je fantastický hráč, který kloubí preciznost i divokost, a blonďatá Lucie chrlila texty jako sněžně dělo bílou hmotu v plné sezóně při mínus dvaceti. Jestli SUBORNED dokáží tento náboj přenést na další desku, otřese se pár zaběhnutých thrashových pořádků.
Přestože Italové METHEDRAS mají za sebou nepoměrně delší kariéru a loni vydali už čtvrtou řadovku, proti Švýcarům trošičku pokulhávali. Ve svém rejstříku mají spíše modernější thrashové postupy, ale trochu dojížděli na podobnost některých pasáží. Páry měli spoustu, chyběla tomu špetka větší pestrosti.
Rozhodně však oba supporty nezklamaly a na SANCTUARY už bylo v klubu opět „horúco“ (až teda do té doby, kdy spustila výkonná vzduchotechnika, která v prvních vteřinách působila jako pořádně ledový vichr z hor). U Warrela Danea člověk nikdy neví, s jakou dorazí na pódium. Ten večer však bylo od počátku jasné, že blonďák v klobouku má tentokrát naladěno pozitivně. A přestože ho zvukař místy utápěl v ostatních nástrojích, i pěvecky to dopadlo na řekněme mínus jedna (všechny varlervoucí výšky z osmdesátých let už Warrel logicky nedá). SANCTUARY rozdělili set s důrazem na novou povedenou desku „The Year the Sun Died“, ale zazněla třeba hitovka „Die for My Sins“ z debutu „Refuge Denied“ a na závěr nemohla chybět pupeční šňůrou spojená dvojice skladeb z „Into the Mirror Black“ – „Future Tense“ a „Taste Revenge“. Nový kytarista Nick Cordle (ex-ARSIS, ex-ARCH ENEMY) mi připadal, že v SANCTUARY hraje minimálně dvacet let a i on skvěle dotvořil perfektní zážitek, ve který jsem snad ani nedoufal.
Co napsat k OVERKILL? K těm nesestřelitelným thrashovým bastardům (v tom nejlepším slova smyslu), kterým to hraje stále jako zamlada? Byla to sypanice, jako když se zapomenete v žitném poli, kam najela smečka rachotících kombajnů. Mix starých a nejnovějších skladeb (včetně třeba toho večera suverénně nejpomalejší titulky z alba „Horrorscope“) nám pleskal hodinu a půl o hlavy a když jsme u těch obilovin, „mlýn“ vířil tak, že se každou chvíli nedobrovolně zapojovali i lidi na vyvýšeném stupínku po straně klubu. A když jsme si s Blitzem na závěr tradičně zařvali „Fuck You“, dostavila se thrashová nirvána. Propocená, s bolavým krkem a pošlapanými palci u nohou, ale přesto hřejivá a naplňující.
text: Jan Kozák
