Poslední den Mighty Sounds byl opět poznamenaný vlnou veder a sucha, která se pro tento ročník stala typickou. Odpoledne jezdilo po areálu hasičské auto, jež nabízelo osvěžení v podobě pořádné vlažné spršky.
Slunce sice mohlo pražit, jak chtělo, ale chuť se bavit byla silnější. Odpoledne přinesli příjemný relax souloví Američané THE INCITERS s půvabnými zpěvačkami nebo němečtí reggae/ska YELLOW CAP, kteří dokážou elegantně naočkovat dobrou náladu snad každému. Pak přišlo přitvrzení v podobě Norů DOMI, v jejichž hudbě naleznete punk hraničící s metalem, ale i stopy ska. Kvůli nemoci musel jejich bubeníka zastoupit multižánrový Matouš Holienčin (NANO aj.).
Ubíjející vedro poznamenalo vystoupení slovenských punk rockových klasiků KONFLIKT, kteří k sobě přilákali řadu věrných fans a také zvali na své turné k pětadvaceti letům na scéně. Velkou pozornost na stánku Radia 1 dostala i populární Mucha. Zpěvačka se svou kapelou zahrála samozřejmě mimo jiných očekávané pecky, z nichž některé (jako například „Ježíš“) už stačily zlidovět. Vidět přeplněný cirkusový stan zpívat: „Mrdá mi v hlavě“ se člověku nepoštěstí každý den.
Po vystoupení amerických hardcorařů TERROR začal poslední den Mighty Sounds spět ke svému vrcholu. Představili se oblíbení ska/reggae FAST FOOD ORCHESTRA, britští post-hardcoraři FUNERAL FOR A FRIEND - na scéně Party Spot, kam je povolený vstup jen od osmnácti let, to mezitím rozbalili slovenští pop punkáči ZOČI VOČI – a pak přišla chvíle amerických stonerů RED FANG. Zahulený zvuk a metalově psychedelickou hudbu následně vystřídala hardcore punková supergroup OFF! složená ze členů kapel jako CIRCLE JERKS, BLACK FLAG, BURNING BRIDES, REDD KROSS aj.
Letošní ročník Mighty Sounds dospěl ke svému konci. Nesl se ve znamení vedra, nekonečné zábavy, přátelské, uvolněné atmosféry a vystoupení jak energických (např. PIPES & PINTS) a nadšených (např. BURNING STREETS), ale i tvrdě profesionálních (ARCHITECTS) a někdy i rozpačitých (SICK OF IT ALL).
Procházím kolem stanu Monster Zone, odkud opět znějí punkové vypalovačky, přímo k hlavní bráně a mířím směrem domů. Dívám se z dálky na areál a v duchu si říkám: „Třeba někdy příště.“
Text: Jirka Štraub Foto: Yan Renelt
