Čtvrté studiové album MEGADETH zůstane už navždy v kapelní diskografii více či méně přelomovým díky boji na dvou frontách. Kromě uměleckého vyjádření vzdoru probíhal proces vzniku desky na pozadí osobních bitev většiny kapely s drogovými a alkoholovými démony.
Nahrávka, která vyšla před třemi dekádami, se stala během let klasikou, ba co víc, momentálně promlouvá k světu stejně silně jako v době svého zrození. Na minulost i současnost nahlédl v zářijovém Sparku baskytarista a dlouholetý pilíř MEGADETH David Ellefson. I pro něho je tento měsíc slavící album významným mementem.
Jak hudebně náročné bylo album „Rust in Peace“ pro Davida, i pro celé MEGADETH? „Když zavzpomínám, musím říct, že doba, ve které „Rust in Peace“ vzniklo, byla náročná pro nás sama o sobě. Byli jsme profesionálové, ale také mladí muži, kteří ještě pořádně nevěděli, co se životem. Mně osobně bylo pětadvacet a chtěl jsem jen dělat muziku, přesto jsem pořád lítal v nějakých průšvizích. Z pohledu studiové práce jsem měl svoje basové party hotové během jednoho týdne. Dělali jsme zhruba dvě písničky denně. V daném ohledu jsme tedy měli poměrně slušný časový komfort pro natáčení. Výhodou byla také přítomnost producenta Mikea Clinka, který měl velmi vytříbené instinkty, jež nám občas, myslím, chyběly. Velkým benefitem, který obstál v čase, je také analogový způsob nahrávání. „Rust in Peace“ by znělo jinak, kdyby bylo pořízené v digitálu. Takto jde o svého druhu sametový úder do tváře, který je věčný. Nejde zopakovat, je snímkem své doby, a to mě velice baví.“
Kompletní story alba „Rust in Peace“ a také plakát najdete v novém Sparku.
