Zatímco děti se na Mikuláše těšily na sladkou nadílku, příznivci hardcoru se třepali na řádný výprask. Ne však od poddaných Lucifera, nýbrž od jedné z legend newyorské HC scény – MADBALL. A protože všichni zlobíme, dostali jsme přesně takový nářez, jaký jsme si zasloužili! ** Jako první přišli vystrčit rohy a vypláznout jazyk belgičané **NASTY. Syrový hardcore bez příkras, který ale po pár skladbách zněl dost jednotvárně a sterilně, ocenila svým pohybem jen hrstka mosherů, která si uzmula většinu placu pod podiem. Já jsem jejich nadšení úplně nesdílel, nicméně na naladění do HC módu to stačilo.
YOUR DEMISE – kapela, která by si pomalu mohla zažádat o české občanství a kterou jsem viděl asi nejvíckrát ze všech zahraničních kapel (popáté tuším). Mladí angláni tento rok oznámili, že se rozhodli ukončit svou dekádu trvající kariéru, takže to byla poslední možnost tuhle skupinu v demisi spatřit. Bohužel musím konstatovat, že to bylo jejich nejslabší vystoupení z těch, u kterých jsem osobně byl. Špatné nazvučení vem čert (i když mě to u takových kapel nepřestane udivovat), šlo spíš o nasazení a zapálenost – to bylo možné pozorovat jen u frontmana Eda McRae, ale bohužel jen co se pohybu týče, protože vokálně to bylo hodně odfláknuté. Fans se ale vybláznili, stage diving probíhal takřka nepřetržitě (ač se nejeden z kaskadérů velmi důvěrně seznámil s podlahou, protože přímo pod stage to postupně docela řídlo), takže se jakž takž zachovalo rozlučkové dekorum. Ze strany YOUR DEMISE to ale mohlo být určitě důstojnější.
DEEZ NUTS si na důstojnost samozřejmě moc nepotrpí. Australská partička v čele s JJ Petersem (ex-bubeník I KILLED THE PROM QUEEN) hlásá svá „vyznání“ o chlastání, trávě, mejdanech a vůbec užívání si života – a lidi jim to žerou. Někdo by mohl namítat, že je to pubertální hudba pro lidi s pubertálním myšlením, ale kdo z nás se občas trošku neodváže? DEEZ NUTS svoji filozofii demonstrují i na živo (a po čtvrteční zkušenosti vím, že i před koncertem, hehe) – vždycky je to poctivá party. Řádně podladěné kytary, Petersův neomylný kulometný rap doplněný o řevy a gang-vokály, nálož hitů jako „Shot After Shot“, „I Hustle Every Day“ nebo hymnická „Band Of Brothers“, rovná se Roxy ve varu. Konečně jsem i já uspokojen.
To jsem ale ještě netušil, co bude následovat. MADBALL zná samozřejmě každý, kdo to s hardcorem a příbuznými žánry myslí aspoň trošku vážně. Musím předeslat, že i když se mezi takové lidi počítám, nikdy mě tahle kapela nějak neuchvátila (stejně jako veškerý old-school NYHC). Freddy Cricien a spol. mi však za tohle ignoranství udělili imaginární políček. Dostal mě hlavně jejich neskutečný přístup, který se u mladších kapel s narůstající slávou spíše vytrácí – nevídaná bezprostřednost, žádné divadýlka, upřímné a racionální proslovy mezi songy, a naprosto bombastické, elektrizující live podání skladeb, které mě na nahrávkách nijak zvlášť nerajcovaly. A k tomu ta neutuchající energie! Žádný div, že se Freddymu přezdívá Madball – jakmile spustí song, začne tenhle maník připomínat splašený squashový míček poletující mezi stěnami. Škoda, že se z počátku setu klubový lid příliš nechytal – jednak byl možná lehce znaven z předchozích interpretů, a pak taky bylo očividné, že převážnou většinu tvoří mladší ročníky, které éra MADBALL úplně nezasáhla. Ani to ale nakonec nebyl takový problém, protože s každým dalším songem si tihle sympaťáci díky svému výkonu získali snad úplně každého, takže závěrečný aplaus dosahoval těch nejvyšších decibelů, jaké jsme ten večer slyšeli. Hardcore still lives!
