SYMPHONY X, MYRATH, MELTED SPACE
11.3.2016, Zlín, Masters of Rock Café
SYMPHONY X patří nejpozději od svého druhého alba „The Damnation Game“ k mým oblíbencům, ale co se týče živého hraní, neměl jsem na ně, až na jednu čestnou výjimku, štěstí. Žilinský koncert, kde americká pětice hrála jako předkapela STRATOVARIUS, je i tak třináct let starou záležitostí, a proto jsem byl rád, že budu moci SYMPHONY X konečně slyšet jako hlavní akt večera. Nečekal jsem však, že „slyšet“ budou až tak důkladně. Ale o tom za chvíli. V půl osmé otevřeli koncert francouzští MELTED SPACE, kteří byli rovněž uvádění jako prog metalová formace, ale skutečnost je poněkud jiná. Projekt, který leží na bedrech klávesáka Pierra Le Papeho, se spíše otáčí kolem škatulky symfonického metalu, přičemž na jeho deskách se už vystřídala pěkná řádka především domácích francouzských vokalistů. Musím uznat, že jsem se nejdříve i díky trojici zpěváků obával nějaké přílišné moderny ve stylu AMARANTHE, ale v mnoha momentech působili MELTED SPACE více než sympaticky, především tedy kvůli naprosto vynikajícímu Guillaumeovi Bideau (jinak MNEMIC, ONE-WAY MIRROR), který z mého pohledu zastínil své dva pěvecké kolegy, přestože i křehká Clémentine Delauney (ex-SERENITY) a Black Messiah (ex-SETH) se činili na sto procent. Po tomto vhodně vybraném předkrmu přišel progresivní silný vývar v podání MYRATH. Už jsem je měl možnost spatřit na festivalu, ale pod střechou v menším prostoru se požitek z hudby Tunisanů ještě znásobil. Novinka „Legacy“ (což je anglicky „Myrath“) se jim opět vyvedla, stejně jako tři předchůdci a pouhá půlhodina, kterou měli MYRATH k dispozici, byla trestuhodně krátká na to, aby pořádně odprezentovali všechny své nahrávky. Pevně doufám, že tato tuniská pětice brzy vyskočí z pozice předkapely a objeví se i na svém vlastní turné jako headliner. Kvalitou patří rozhodně mezi špičku. Stejně jako SYMPHONY X, kteří na tomto turné hrají kompletní novinku „Underworld“ s lehce pozměněným pořadím skladeb. Do tohoto setlistu se vejde už jen malinko jiných kousků (třeba strhující „Set the World on Fire“), ale to vůbec nevadí, protože nejnovější deska je brilantní dílo. Aby taky ne, když všichni členové SYMPHONY X jsou instrumentalisté k pohledání, své nástroje v podstatě jen tak hladí a přitom produkují tolik tónů, až uši přecházejí. V čele to vše komanduje famózní Sir Russell Allen, pěvecký titán ze staré školy, s brilantní technikou, která mu dovoluje odzpívat vše jako na deskách. A tak jediným, i když s blížícím se závěrem podstatným kazem na celé akci, byl zvuk, který už u MYRATH byl zbytečně napálený, ale u hlavní kapely se vše rozhořelo do extrému. Minulý týden jsem navštívil death metalový dýchanek v čele se SUFFOCATION v Ostravě, kde se vzhledem k žánru povedl vytvořit téměř posluchačský křišťál. Ve Zlíně však zvukař, jehož si přímo vozí SYMPHONY X, napálil šavle hore a ke konci už člověka nejen bolely uši, ale i se mu trochu motala hlava. Což mohlo být i z perfektního výkonu samotých SYMPHONY X, ale přiznám se, že jsem ještě nezažil, aby skupina z ranku progresivního power metalu provedla ať už vlastním přičiněním (záleží i na nastavení nástrojů přímo na pódiu) nebo prostřednictvím zvukaře na fanoušky v publiku takový zvukový teror. Snad budu mít příležitost dát si SYMPHONY X brzy koncertně potřetí a tentokrát už to bude na jedničku nejen s hudebním projevem samotné kapely, ale i s dalšími podstatnými zvukovými okolnostmi.
Hodnocení: 100% - kapely/60% - zvuk
text: Jan Kozák foto: Radek Šich
