Je tomu nějaký čas, co na světlo světa vyšla dlouho očekávaná novinka eskadry KREATOR, „Hate Über Alles“. Červnový Spark se novým albem, ale i dalšími kreatořími aspekty zabývá v titulním rozhovoru s frontmanem Millem Petrozzou. Přečtěte si pár Milleho přemýšlivých odpovědí.
KREATOR mají za sebou bohatou hudební kariéru a prošli zajímavými žánrovými zákrutami a veletoči. Jsou nepochybně největší z německé thrash metalové školy, a to i díky skutečnosti, že nehráli jen písničky na hudební nástroje , ale nabízeli a nabízí velké přesahy nad rámec klasických metalových témat. Jako ochutnávku na rozhovor vybíráme dvě témata, která s ním probíráme v titulním rozhovoru červnového čísla.
Červnový Spark seženete v každé pořádné trafice nebo ZDE .
Nejsme politickou kapelou Mille, nechal ses slyšet, že nemáš rád, když někdo nazývá KREATOR politicky angažovanou kapelou. Ale zdá se, že vše kolem nás je dnes nasáklé politikou, dokonce i aktivismus, který vychází z dobrých úmyslů, stejně jako hudba s hlubším poselstvím, nemyslíš? Je to složitá záležitost. Ale určitě trvám na tom, že KREATOR nejsou politickou kapelou. Takoví byli třeba už zmínění DEAD KENNEDYS. My se zaměřujeme spíše na etiku lidstva, na jeho samotnou existenci. Odkrýváme propasti, do kterých upadá humanita a mravnost. Zkoumáme lidskou rasu jako celek. Nikdy jsme nepodporovali žádnou politickou stranu ani konkrétní politický systém, protože ve finále jsou to zkorumpované sračky. I demokracie – nejlepší forma vlády, která byla vymyšlena – má svoje mouchy a není bez chyb. Nejsem politik, neznám řešení z ranku mávnutí proutku, jako umělec a muzikant můžu jen reflektovat věci ze svého pohledu. Některé politické kroky nejsem schopen pochopit dodnes. Třeba potřeba víz při cestě do Spojených států. Asi to má nějaké opodstatnění, ale v mém myšlenkovém rámci jsou věci jako vízum přežitek. Neexistuje nic cennějšího než život druhého člověka. A neexistuje větší ztráty, než je ztráta života. Vím, že bolest a utrpení ze světa nezmizí. Vždycky někdo podlehne svodu silových her, ale moje vize je spirituálnější. Transformace světa v lepší místo není nikdy ztracená.
Rituály a esence hudby Nemáš pocit, že se velká vydavatelství stále více zaměřují na Spotify a streamovací služby než na tradiční metalová média? Myslím, že nejen velké labely… (úsměv) Takové je jednoduše znamení doby, chlape. Když se na věc podíváme střízlivě, časy se prostě mění. Je skvělé, že pořád existují fanoušci, kteří preferují hmatatelnou podobu hudby. A tím nemyslím jen nosiče, ale i časopisy. Upřímně, já jsem taky celý den na iPhonu. Platím skrz něj, poslouchám na něm hudbu, počítám na něm ušlé kroky… A trochu mi to začíná vadit. Ale nevidím příliš možných cest zpět. Hudba se prostě dnes šíří digitálně. Jedním dechem je ale potřeba dodat, že tradiční nosiče jsou stále k mání a je možné takto podporovat kapely a hudbu obecně. I já si stále kupuju hudební časopisy a je dobře, že pořád existují magazíny jako Spark, kterých se můžu dotknout. Internetové servery nikdy nebudou bažit po hlubších rozhovorech, protože jim jde o rychlost. A ve finále jde o rituály, které máme rádi. Když chci výjimečný hudební zážitek, pustím si obřadně vinyl. Když si chci užít dobrý film, jdu do kina, a nikoliv na Netflix. Tyhle vibrace nelze digitálně nahradit.
