Dnes nás čeká pokračování našeho pravidelného seriálu představujícího knihu USBM: Revoluce identity v americkém black metalu, která se díky nakladatelství MetalGate poprvé dostává do rukou českého čtenáře. Dnes si posvítíme na kapelu JUDAS ISCARIOT, která je pro určitou sortu posluchačů tvrdé hudby zaslouženým kultem, ale tento status si musela tvrdě vybojovat.
Rok 1996 byl pro Harrisovy projekty přelomový, tehdy si jeho tvorba vydobyla v undergroundu obzvlášť silnou pozici. SARCOPHAGUS oficiálně vydali kompilaci svých demo nahrávek z minulých let a také album „For We... Who Are Consumed By Darkness“. Tato nahrávka je zajímavým prolínáním dřívějšího chmurného běsnění kapely a Harissova frenetičtějšího, chladnějšího přístupu, jehož výsledkem je jakýsi hluboce ambientní death metal. Použití syntezátorů. různě vysokých vokálů a vyšších tónin se zajímavě doplňuje s Kolarovými ohebnými melodickými basovými linkami a celkový výsledek občas působí v rámci vší brutality skoro progresivně.
Zato první elpíčko JUDAS ISCARIOT, „The Cold Earth Slept Below...“ je mnohem bezútěšnější záležitost, jež se vůbec nesnaží nabízet náročný nebo příjemný hudební zážitek. Jako by se „The Cold Earth Slept Below...“ snažilo dostat mnohem hlouběji než jen na dřeň. Harris si dokonce vypůjčil několik vlastních skladeb z alba SARCOPHAGUS a nahrál je v mnohem syrovější, neučesané podobě. Deska má hypnotický sound, a to nejen díky nervním bicím, které se obratně proplétají mezi ostatními hudebními prvky. MORIBUND ve stejném roce vydali také další album „Thy Dying Light“. Vlastně ani nevím proč, ale skladby z tohoto alba mi přijdou velkově zábavnější, než jejich sourozenci z „Cold Earth“; možná je důvodem jejich o něco hutnější zvuk, anebo v nich slyším zřetelnější posun vpřed.
Avšak blackmetalové publikum tyto první střípky nepřijalo s bezvýhradným nadšením. Thompson vzpomíná: „Když jsme vydali první album, scéna ho celkem odzívla. Existovali jistí lidé, hlavně jiných labelech, jako je třeba Red Stream, kteří kapelu i album naprosto milovali. Když však došlo na širší mezinárodní scénu, JUDAS ISCARIOT se stejně jako velý původní americký black metal setkali s poměrně velkým opovržením. Bylo to v době, kdy začínaly být slavné všechny ty norské kapely, a dokonce se stávaly populárnější než skupiny z Řecka, Itálie nebo Německa. Všechny oči se upíraly na Norsko. Řada lidí nechápala některé rané formy amerického black metalu, a to se zvlášť týkalo JUDAS ISCARIOT. Ti přišli s tím atypickým ponurým blackmetalovým soundem."
„Začínali jsme s italiským distributorem Nosferatu Records, který kromě nás dělal i pro italský label Avantgarde vydávající extrémní metal a spoustu dalších undergroundových labelů. Jednou ráno jsem se probudil, přišel do kanceláře a tam byl patnáctistránkový fax – v té době ještě všichni používali faxy – a místo jednotlivých listů na mě z faxu vylezla role papíru. Nahoře bylo velkým písmem napsáno Judas Iscariot a za tím ‚Ha, ha, ha, ha.‘ Na další stránce pak byly jen čtyři velké ‚Ha, ha, ha, ha‘."
„A tak to šlo dalších čtrnáct stránek. A úplně na konci bylo logo Nosferatu. A když přeskočím do doby, kdy jsme vydávali jejich druhou desku, to už lidi začínali chápat, o čem to je, a všichni nás úpěnlivě prosili, abychom věci od Judas měli na skladě a oni je mohli prodávat.“
