Černobílá zasněžená krajina, sevřená studenými kleštěmi. Místo, kde přežívali jen ti nejsilnější a kam se ostatní báli vkročit. Kdyby existoval bůh black metalu, zde by umístil svou svatyni.
Území válečné sekery zrodilo umělce s hlasem připomínajícím ledový střep, který se rozhodl vzdát hold svému domovu a přiblížit nám zdánlivě nehostinný kraj. Pilu na dřevo však Ihsahn nechal doma a se srdečným zanícením se rozhovořil o své novince.
„Když se zamyslím, vydávám album co druhý rok od té doby, co mi bylo šestnáct. Říkal jsem si, že už by bylo možná načase zařadit nějakou změnu. Co se týče mých sólových projektů, vydával jsem nahrávky vcelku pravidelně. Mám venku sedm vlastních desek. Všechno dohromady mi dává pocit, že jsem byl až doposud schopný udělat docela dost. Navíc můj poslední počin podnítila také silně změna na hudební scéně. Víš, já pocházím z generace, kdy celý dvouletý cyklus album-tour a stále dokola dával smysl. Během poslední pěti šesti let se všechno změnilo. Album už nemá takovou váhu, jako mívalo kdysi. Dnes se zdá, že živé vystoupení získalo primární zájem. Zde leží veškeré nadšení a jedná se o exkluzivní záležitost,“ zahajuje své třístránkové povídání se Spark Ihsahn.
Celou poctu severskému patriotismu si přečtete v březnovém čísle.