Fenomén HEILUNG je mnohovrstevnatý. Je jako matrjoška. Pokaždé objevíš něco jiného. Těmito slovy otevírá Kai Uwe Faust náš rozhovor s HEILUNG, aby ani na třech stranách neodhalil všechna tajemství fenomenálního hudebního projektu. A je tomu tak dobře.
„Myslím si, že teď žijeme ve světě skleněných lidí. Všichni víme o všech všechno. Je dobré zachovat trochu tajemství,“ odvětil Kai Janě Vrbkové na otázku, proč k písni „Vapnatak“ není k dispozici text, ačkoli se jedná o téměř vyhynulý dialekt němčiny.
„Když jsem byl malý, dostávali jsme lekce nářečí. Ne psané, pochopitelně, vždycky někdo přišel, kdo nás učil. Taky byl ten dialekt součástí divadelní hry, které jsem se účastnil. Dneska už ovšem nic takového neexistuje. Můj dědeček mluvil tím nářečím velmi zřetelně, ve škole se učil spisovnou němčinu a dialektem se mluvilo doma. Generace mého otce jím ještě také pochopitelně mluvila, ovšem méně. U mojí generace skoro vymizelo. Můj praotec je mrtvý, mému otci je šedesát, a pokud to nářečí nezachováme a nesepíšeme, bude za dvacet let pryč. Zmizí. A nejenom samotné nářečí, ale i místní ságy a pohádky, které nikdo nesepsal. Ale to bude součástí budoucnosti HEILUNG,“ pokračuje v rozpravách o lingvistice Kai.
Inspirativní rozhovor najdete v zářijovém čísle Sparku. Aktuálně na stáncích až do konce měsíce!