Guttural Gore Grind Mafia Fest #8 - 13. 2. 2016, Ostrava, Barrák

Je 13. února a Valentýn klepe na dveře a to znamená jedinou věc - další ročník parádního Guttural Gore Grind Mafia Festu je tu! A nevím, co je více romantické než goregrind. Vydal jsem se tedy do Barráku, kde jsem celý večer zůstal a čekala na mě soupiska devíti nekompromisních rubaček.

Akci kolem páté hodiny otevírala orlovská FELISHA, které znatelně chyběl zpěvák. Takže vokálu se ujala Renhule ve stylu PRASELIZER, že v obou rukách držela mikrofon, přičemž ten jeden byl hnaný přes harmonizér. A pouhá tato změna jejich houpavému groovy grind'n'rollu přidala nápaditý goregrind nádech, a lhal bych, kdybych v této situaci ten ultra-hluboký mokrý pitchshifter vokál nepreferoval. Celý večer doprovázel výborný a relativně hlasitý zvuk, který nadmíru prospíval tlusté a oplzlé instrumentaci kapely. Boky-kroutící goregrind, jak dělaný do strip clubu. Naštěstí FELISHA i omezila ten kýčovitý stand-up mezi skladbami, ale i tak si pár nejapných jouků našlo cestu do setu, a všechny působili jako kdybyste mi vymáčkli citrón do oka. A i to ustavičné hekání se ohraje bleskově rychle. Což je malinko škoda, protože tohle odvádí pozornost od mnohdy vydařené a chytlavé hudby. A nebo jsem jenom mrzutý, protože jsem se ještě nedostal k pivu.

• 6.5/10

O bratislavských CATASTROFY jsem nezaslechl ani slůvko, takže jsem si myslel, že se bude jednat o další grindcore. Avšak tito Jánošíkovy potomci mi naložili řádně zábavnou porci „zbojnického thrash metalu“. Nechyběli retro hightop tenisky, šátek na čele a frontman, jenž vzhledově připomínal mix Charlieho Mansona a Ježíše. A dohromady zahráli velice veselý a energetický crossover thrash, který oplýval briskními riffy a narážkami na slovenský folklór. Spojený zvuk baskytary a kopáku byl tak přehulený, že skoro trhal jak blány reproduktorů, tak i ušní bubínky. Avšak nemyslím to jako negativum, protože tato dunivá hromová bouře přidávala setu CATASTROFY na koulích. Kapela velice překvapila jejich odlehčeným a radostným setem, který byl za večer určitě nejunikátnějším a věřím, že kdyby hráli o trochu později, tak by rozpoutaly slušný kotel. Sedm valašek z deseti.

• 7.5/10

Poté na stage nastoupila orlovská stálice G.O.R.E a chvíli jsem si myslel, že zpěvák Nogando si vzal inspiraci z předešlých CATASTROFY a vymódil se jako Jánošík. Avšak on to měl být hipísácký mundůr a já se tedy velice omlouvám za tuto chybu úsudku. Borci začali typickým hopsavým otvírákem „Why Pay For Love When All Are Free“ a taktéž působili víc střízlivěji než obvykle (jestli je tohle pozitivum, tak to nechám na vás. Já usoudil, že jo). Po pár boogie skladbách z posledního alba, G.O.R.E konečně vrátili do setu hrstku starých fláků jako třeba „Brujeria“ (neplést si s kapelou, protože jestli jsou mýty pravdivé, tak jim to samotný Juan Brujo ukrad). G.O.R.E jsou stále prdel naživo a prvotřídní a nepřekonatelný taneční grind. Set byl ukončen klasikou „Eat Meat Or Die“ pro všechny vegany a na samotném konci jste si ještě mohli zaplesat na poslední song z „Never Sober Level“, což je markantně vylepšená verze „Be My Lover“ od LA BOUCHE. Závěrem tedy: Dobré jak peeeeeees.

• 7,5/10

DISFIGURED CORPSE naživo jsou vždy paráda, a nyní když jsou jakoby „rozpadlí“, tak si jejich gigů vážím ještě více. Energie, hardcorová agrese, chytlavé refrény - všechno to tam stále je. DC odstartovaly jako mrsknutí bičem věcmi z „Human Corrosion“, ale stejně jako G.O.R.E do svého setu začlenili mnoho starších překvapení jako „I, Me, Mine“ nebo „Blood“, kterou jsem naživo snad slyšel poprvé. Nejvíce jsem zcenil mou oblíbenou „Not Understanding“ a nesměla chybět ani anti-náckovská hymna „M.F.N.S.(Motherfuckers Nazi Skins)“, která hezky rozhopsala kotel. Nějaký cover by se možná ještě vlezl, ale DC mě vždycky dokázali přivést do dobré nálady jejich hardcorem mázlým grindem, a to platí i tentokrát.

• 8/10

Tento časový slot měl patřit chorvatským grinderům BOLESNO GRINJE, avšak ti nebyli k dostižení, takže jejich místo patřilo českým porngrind králům SPASM. Zvuk koncertu šlo do tohoto momentu jen chválit, jenomže u SPASM se rozhodil začít zlobit. V přibližně prvních třech skladbách začala vypadávat basa, ale to se naštěstí podařilo opravit. Set kapela rázně otevřela vzorky z jejich nového alba „ Pussy(De)Luxe “, a to s „Juicy Foreplay“, „WTF“ a „Lick Your Fingers!“. Dále věnovali dvou skladbový blok všem transsexuálům s „Ladyboy Party“ a „Tranny Pop“, přičemž ta poslední uvedená byla stejně heavy jako kapela samotná. Radim je stále neuvěřitelným zpěvákem, který bez jakýchkoliv těžkostí dokáže přepnout na kterýkoliv typ kvíkotu a growlu v jeho repertoáru. Kdežto Samův basový nástroj sonické destrukce je něco k neuvěření; nezní ani jako basa a ani jako kytara, nýbrž jako taková ta lisovačka, která dokáže zmuchlat celé dodávky do kostičky. Rovněž nesmím zapomenout na nového bubeníka Rudyho, který pohání tenhle těžkotonážní úchylný buldozer ještě razantněji než jeho předchůdce. SPASM díky novým songům brilantně zpestřili setlist a všichni fans se v kotli po něm mohli utlouct (doslova). Ideální délka setu, dostatek vtipu a ještě větší nálož slam porngrindu, který s vámi nekompromisně vytře podlahu.

• 8.5/10

Teď už je ale čas na hlavního tahouna večera, a to Martina Schirence a jeho PUNGENT STENCH. Set začíná legendární úvodní melodií z „The Stench of Burning Death“ od grindcorových praotců REPULSION, a poté kapela začíná exhumovat jejich nejzkaženější ranou tvorbu. A právě začátek byl překvapivě heavy a doomový, protože ho tvořili songy jako „For God Your Soul... For Me Your Flesh“ či půle „Just Let Me Rot“, jejíž hutná atmosféra se ve vzduchu držela jako smrad rozkladu. Ale publikum se začíná hýbat za doprovodu zvrhle groovy „Fuck Bizarre“ a kdo při ni smyslně nekroutil pozadím, tak jako kdyby tam nebyl. Tahle chlípná diskotéka je v plné polní a deathmetalové sypačky typu „Shrunken and Mummified Bitch“ střídají prasácké groove tracky a i dokonce velice stoner metalově znějící „True Life“. Řekl jsem to již několikrát, ale tato současná sestava kapely je tou nejsilnější za celou jejich historii. A zavrhovat ji jako „pouhý revival“ je směšné. Basák Danny (z GENOCIDE SUPERSTARS a NECRONY), který svým zjevem připomíná motorkářskou grindcore verzi Elvise, do basy svou tlapou hrabe takovou silou, že výsledně zní jako kdyby někdo k reproduktoru připojil motor buldozeru. A bubeník Mike (z HOLLENTHON) každý song hraje s takovým přehledem, jako kdyby s kapelou hrál již od osmdesátek. Nikdy sem neviděl žádného bubeníka, co si během songu zapálil cigaretu a v průběhu skladby ji vykouřil, bez toho aby se ji dotkl a ještě stihnul prohodit paličkou. Posledním zásekem byla kultovní „Viva la Muerte“, která zakončila tento průřez jejich zvrhlou diskografií. A tak Martin Schirenc opět přišel, viděl, zahrál a všechny znovu posadil na prdel.

• 9/10

Následující SERRABULHO z Portugalska je snad vhodnější hodnotit jako formu ujetého divadla než jako hudební představení. SERRABULHO jsou jako duše Obscene Extreme Festivalu destilovaná do putovní kapely. Takže jsme se mohli dočkat kostýmků, konfet a komického tanečního porn/goregrindu na malém klubovém pódiu. Ono hudbu ani nešlo moc vnímat, protože jste se buď moc smáli nebo se kolem vás děli nějaké vylomeniny. A SERRABULHO byli tak oddaní svému partygrindu, že by dokázali přesvědčit celou Ostravu aby haštěřila s nimi. Nejlepší moment byl určitě když jim v polovině setu vypadl zvuk, ale kapela bez zaváhání pokračovala za tmy v akustickém setu, který hrdinsky zachránil veselý tlouštík s mandolínou. Pokud to zní absurdně, tak tady je video. Publikum (a obzvlášť ti více intoxikovaní) jim přímo zobaly z ruky. Při závěru setu dokonce stage obsadila fůra rozdováděných fans a společně si zaskotačili na kultovní „Cripple Bitch“ od nejvyšších porngrind pasáků GUT. Pamatuju si nějaký jejich song? Ne. Ale pamatuji si jejich show? To rozhodně a celou dobu jsem byl vysmátý jak jelito.

• 7.5/10

Jedním z největších překvapení festu byli pražští HEAVING EARTH, které jsem naposled viděl před sedmy lety jako support ORIGIN. Od těch dob se mnohé změnilo jak v line-upu, tak i v muzikantství kapely. Nyní jsou HEAVING EARTH naprosto soustředěným, precizním a profesionálním monstrem, které vás svými deathmetalovými spáry vtáhne do toho nejtemnějšího pekelného propadliště. Je škoda, že se již z klubu začali lidi vytrácet, protože HEAVING EARTH předvedli naprosto špičkový a páteř-lámající set. Mnohé kapele nabídnul i zpěvák Michal, který soudíc podle jeho působení v autenticky švédsky znějících BRUTALLY DECEASED se musí ve svém death metalu vyznat, protože v HEAVING EARTH čerpá ze studny chmurného a kalného deathu jako INCANTATION či podobných osdm kapel. Klaustrofobické a spletité riffy, které se songy proplétají jako labyrintem a vyzařuje z nich věrohodná zlověstná atmosféra. I když jste na tohle nemohli plesat, tak vás hudba sžírala jako černá díra. Místy byl set tak složitý, že jsem v něm ztrácel přehled, ale i tak dokázali HEAVING EARTH pořádně otřást základy Barráku. Nejlepším příkladem byl určitě poslední song (který bohužel nevím, jak se jmenoval), jenž snad byl nejostřejší skladbou celého večera; jako procházet vánicí žiletek a střepů. Kdo zanevřel na HEAVING EARTH, tak určitě má čeho litovat.

• 8/10

Jsou dvě ráno, naše řady znatelně prořídly a pár mužů již nedokáže stát na nohou. Ale Chorvati BOLESNO GRINJE se konečně ukázali a zakončují letošní osmý ročník. Grind je to solidní, ale po devíti hodinách a devíti kapelách jsem toho už přežraný a jejich set vnímám jedním uchem dovnitř a druhým ven. Hoši do toho mlátí rázně, ale po setu HEAVING EARTH, který byl jako být propasírovaný skrz mlýnek na maso, mě ten jejich tak neoslovuje. Nicméně bylo zajímavé slyšet kapelu, která výhradně zpívá v chorvatštině, což mi jejich poměrně běžný grindcore exotičtěji opepřilo.

• 6/10

A tak končí osmý ročník Guttural Gore Grind Mafia Festu, který ostatně jako vždy byl nadmíru vydařený. Snad nejnabitější line-up, největší účast a určitě nejpitelnější pivo v Barráku. Fans taktéž nezklamali a aplauduji jednomu ortodoxnímu grinderovi, který si přinesl i vlastní plynovou masku. Jedinou škodou bylo, že set BBYB se kryl s tím od PUNGENT STENCH, ale to se asi nedalo ovlivnit. Takže všechny mé díky tedy jdou Anxurovi, který každý rok umožňuje grind asociálům jako já se těšit na Valentýna. Na viděnou za rok, pa!