GAMMA RAY se letos poprvé po odchodu Ralfa Scheeperse opět prezentují jako pětičlenná formace a tuto změnu dali ochutnat i fanouškům v České republice. Druhou tuzemskou zastávku hostilo Brno a naplněné a už od prvních okamžiků vřele reagující Semilasso nejdříve přivítalo rakouské DRAGONY. V čele této kapely stojí Siegfried Samer, jehož by dosud měli dobře znát fanoušci VISIONS OF ATLANTIS, ale něco mi říká, že nebude trvat dlouho a jeho popularita bude růst i mimo tuto kapelu. Ohlasy na druhou desku DRAGONY „Shadowplay“ jsou totiž zatím velmi příznivé a živě se Rakušané představili přesně takovým melodickým power metalem, na který vstřícně reagují nejen české a slovenské uši nejpozději od dob druhé třetí desky EDGUY. Škoda jen, že v Semilassu měly obě předkapely poněkud „krabiciózní“ zvuk.
To se tedy týkalo i druhých SERIOUS BLACK, kteří však kromě tohoto menšího handicapu potvrdili svou formu, ve které odehráli svůj set na letním MORu. Za bicími se tentokrát činil Alex Holzwarth, což pravda stále připomíná skutečnost, že SERIOUS BLACK jsou složeni většinou z muzikantů, kteří rádi cestují mezi různými skupinami, ale vypadá to, že jádro v podobě klávesisty Honzy Vacíka, kytaristy Dominika Sebastiana a baskytaristy Maria Locherta (a doufám, že i zpěváka Urbana breeda) je pevné a v tomto ohledu se budoucnosti kapely neobávám. I právě kvůli tomu, že jim to živě funguje sakramentsky dobře.
S GAMMA RAY se nejen zlepšil zvuk, ale v sále přibylo i pár celsiových stupňů. Hamburští začali nejdříve klasicky ve čtyřech hitovkou „Heaven Can Wait“ a okamžitě navazují „Last Before the Storm“, aby poté došlo k představení nového (spolu)vokalisty Franka Becka. Za sebe musím říct, že si GAMMA RAY vybrali dobře. Frank není žádným krasopěvcem, v hlase však má sílu a vládne i potřebným rozsahem, takže se k Hansenovu nakřáplemu vokálu výborně hodí. Jediné, co bych poupravil, je rozdělení jednotlivých pasáží. Zatím to někdy vypadalo, že Frank je až příliš doprovodným zpěvákem. Klidně bych to rozparceloval naprosto přesně ve stylu, toto je Hansenova skladba a toto Beckova. GAMMA RAY totiž měli před brněnským koncertem den pauzu, takže Kai v podstatě odzpíval vše, neboť měl hlasivky odpočaté. Jinak lze těžko hledat na koncertu nějaká zásadní negativa (snad by možná na osvěžení bodlo zařazení dvou tří jiných skladeb, které paprsky už dlouho nehrály), neboť kapela hrála jako z partesu a diváci rovněž reagovali bouřlivě, až si dokonce myslím, že to samotného Kaie v závěru dojalo. Vydařená akce, dokonce bych si dovolil říct, že i mě samotného náboj a energie kapely překvapila a díky tomu můžu říct, že posílení o Franka se GAMMA RAY zúročilo hned v samotném počátku této spolupráce.
text: Jan Kozák fotogalerii Davida Havleny z pražské zastávky turné najdete zde
