Kdo nezná legendární metalovou kapelu BLACK SABBATH, jako by doopravdy nepodlehl kouzlu tvrdé energické hudby. Snad každý metalový fanoušek zaznamenal jméno Ozzyho Osbourna, když svými zuby uťal hlavu netopýrovi na koncertě a kdo si nikdy nepokyvoval do rytmu „Electric Funeral”, ať hodí kamenem. Jistě se mezi námi najdou tací, kdo se pyšní nespočtem alb BLACK SABBATH ve své hudební sbírce. A právě pro vás tu máme naši analýzu jejich diskografie. Pokud byste si celý rozbor chtěli přečíst během deštivého večera či jen tak v práci během obědové pauzy, stačí si koupit únorové číslo Sparku, třeba u nás na Sparkshopu!
Birminghamské ikony svou hudbou zlepšují den milionům posluchačů již od sedmdesátých let. Zakladatelem kapely je všemi známý Ozzy Osbourne, jenž se svým jménem nosí nejednu kontroverzi. Často je kapela uváděna a popisována jako průkopníci heavymetalového žánru, který de facto pomohla definovat svými prvními třemi alby „Black Sabbath”, „Paranoid” a „Master of Reality”. Jako každá kapela si i BLACK SABBATH prošli rozchody a překážky, ovšem žádná z překážek se naštěstí nestala osudnou.
Alba BLACK SABBATH koupíte na Sparkshopu
Co se týče jejich diskografie, snad každé jejich album je lepší než album předchozí a posluchačů neustále přibývá. Skoro jako by jejich talent neznal hranic, no nemáme pravdu? Jejich tvorba se od počátků vyznačovala okultními tématy s hororovými texty a podladěnými kytarami. Jasným důkazem je jejich první singl „Evil Woman”, jehož melodie je přímo učebnicovou ukázkou. V našem zkoumání jsme se věnovali rozboru každé jejich desky, která kdy v historii BLACK SABBATH vznikla. Než si pořídíte časopis Spark, tak si zde můžete přečíst malou ukázku:
„Technical Ecstasy“
(říjen 1976)
Následující bílé album „Technical Ecstasy“ je však pohříchu první kolekcí, na které jsou cítit znaky jisté stagnace. Zbytek kapely se až příliš rozptyloval životem rockových hvězd a veškerou zodpovědnost nechal na bedrech předáka s typickou podkovou pod nosem. Bill Ward sice zažil premiéru sólového zpěváka v lehkonohém šlágru „It’s Alright“ a hlavní vokalista Osbourne si ve frázování zanechal jistou dravost a pnutí z předešlého mistrovského díla, o čemž svědčí jeho výkon na dřeň v „Rock ’n’ Roll Doctor“ či „Dirty Women“, ale jinak byl do skladatelského procesu pořadně vtažen pouze Iommi. Za zmínku stojí i další ploužák s využitím srdceryvných smyčců „She’s Gone“, který v tuzemsku zpopularizovala Marie Rottrová svou předělávkou „Lásko, voníš deštěm“. Zdalipak všichni příznivci této dámy na počátku osmdesátých let tušili, odkud vyvěrá vybrnkávaná rocková podstata jejího žalozpěvu? V teatrálních zátočinách skladby „Gypsy“ chtěl Iommi možná nevědomky reagovat na strmě vzrůstající
popularitu krajanů QUEEN, kde působil jeho velký kytarový souputník a nerozlučný kumpán Brian May, a stvořit podobně opulentní rockparádu, ale tato neprobádaná teritoria do rukopisu BLACK SABBATH moc nezapadala. Technická extáze tak za nastolených podmínek zkrátka nemohla vyhrát souboj se svými staršími žánrotvornými sourozenci a byla předznamenáním začínající úpadku.
