Pokud by si dnes někdo, kdo Franka Zappu nikdy v životě neslyšel, pustil jeho raná alba, zřejmě by ohrnul nos a pronesl něco ve smyslu: „nějaký oldies“. Nicméně jako u každého kulturního fenoménu je třeba i tvorbu Franka Zappy chápat v kontextu doby.
Nahrávky a další merch Franka Zappy najdete v našem Sparkshopu
Zappa svou dobu reflektoval a byl její součástí. Jakkoli byl vždy nadčasový, a to jak ve své hudební tvorbě, nebo názorové rovině. Zappa byl výplodem šedesátých let. Tedy doby, která představovala svým způsobem kulturní renesanci, kdy se začalo nahlas mluvit o věcech, které do té doby byly tabu. Objevili se hippies, LSD, otevřená revolta proti establishmentu, spadá sem i termín sexuální revoluce.
Více a více lidí se zjevným potěšením začalo vybočovat z běžných zajetých kolejí. A Zappa toho využil měrou více než vrchovatou. Mezi umělci, kteří ho inspirovali, jmenoval sám Zappa například Elvise, Salvadora Dalího, Brama Stokera, Orsona Wellse, skandálního komika Lennyho Bruce a nemožno nezmínit francouzského inovativního skladatele Edgarda Varèseho, který byl pro Zappu zřejmě největší inspirací. Ptáte se, co mají všichni tito umělci společného? Smyslem jejich tvorby bylo šokovat.
„Zappa si od počátku dělal legraci z lidské hlouposti, čímž si ovšem zmenšil okruh potenciálních posluchačů. Na rozdíl od THE BEATLES postrádá Zappova hudba dětskou nevinnost a naivitu. I to byla novinka, protože v roce 1966 byl rock ještě záležitostí teenagerů a dospělí ho, na rozdíl od nynějška, neposlouchali a většinou ani nehráli. Zappa nepředstírá, že se trápí tím, co trýzní srdce šestnáctiletých fanoušků; směje se všem náhražkám, švindlům, povrchním hrám a módám, jimiž si Američané zaplňují život,“ píše se v Zappově monografii „Šuplík plný Zappy“.
Kompletní vzpomínku na geniálního Franka Zappu najdte v rubrice Galerie titánů v zářijovém Sparku.
