Koncem května uplynulo rovné čtvrtstoletí od vydání v pořadí sedmé studiové desky SLAYER „Undisputed Attitude“. A po dřívějších kontroverzích kvůli nacistickým tématům v jejich skladbách se na jejich hlavy snesla další bouře.
Album tvořily převážně cover-verze punk-rockových a hardcorových songů. Mezi nimi se nacházela i předělávka skladby „Guilty of Being White“ („Vinen tím, že jsem bílej“) od MINOR THREAT. Araya ovšem při posledním opakování refrénu zřetelně zařve „guilty of being right“ („vinen tím, že jsem v právu“) – a už byl zas oheň na střeše: SLAYER jsou rasisti a hlásají nadvládu bílé rasy! Tomu už se však kapela, v níž rovnou polovinu klasické sestavy tvořili Hispánci (tehdejší bubeník Dave Lombardo se totiž narodil na Kubě a poměrně snědý Tom v Chile) musela jen smát.
SLAYER se ale skutečně vážným soudním sporům nevyhnuly. Nejostřeji sledovaný se táhnul od roku 1996 až do roku 2001. Během něj se skupina musela hájit proti obviněním, že její hudba a texty nesou podíl viny za smrt dívky, kterou znásilnila, mučila a nakonec zavraždila trojice fanoušků SLAYER. Soud však nakonec kapelu zprostil všech obvinění, především s odkazem na princip svobody slova. Dal tak jasně najevo, že mezi reálným světem a světem umělecké imaginace existuje dostatečně zřetelná dělící linie.
Přesto cenzura zběsilou a agresivní hudbu s texty o smrti a násilí do veřejného prostoru nehodlala pustit lacino. SLAYER měli dlouhodobě potíže prorazit do rádií a příliš vítány nebyly v televizi ani jejich videoklipy. I přesto renomé kapely neustále rostlo a poptávka po jejich živých vystoupeních byla prostě neukojitelná.