Ve věku 81 let zemřel spoluzakladatel OLYMPIKU Pavel Chrastina. Informaci potvrdil kapelník Petr Janda, který v prvních letech existence kapely s Chrastinou tvořil ústřední tvůrčí tandem, v němž Chrastina působil nejen jako baskytarista a doprovodný vokalista, ale též jako hlavní textař. Společně jsou podepsáni pod hity jako jsou „Želva“, „Snad jsem to zavinil já“, „Dej mi víc své lásky“ nebo „Krásná neznámá“. Ostatně, byl to právě Chrastina, kdo Petra Jandu do OLYMPIKU v počátcích kapely v podstatě přivedl.
„Pavel Chrastina i Pete Kaplan (kytarista) studovali Vysokou školu elektrotechnickou v Poděbradech a oba milovali rokenrol jako já. V té době už to vřelo a rokenrol – to prostě bylo něco. Pete hrál na kytaru a zpíval, Pavel na violoncello. Ve violoncellu měl zapíchnutou přenosku z gramofonu a brnkal na to jako na kontrabas. Inu, budoucí inženýři,“ vzpomíná na počátky zrodu kapely Petr Janda ve své autobiografii Dávno. „Byli jsme parta veselá, popíjeli jsme Müller-Thurgau, bavily nás holky a měli jsme se rádi. Někteří měli k sobě blíž. Já jsem nejvíc kamarádil s Pavlem Chrastinou, nejen proto, že mě vlastně do OLYMPIKU přivedl, ale protože jsme se znali už předtím.“
Chrastinova éra v OLYMPIKU trvala do konce šedesátých let, kdy se jejich společná cesta rozdělila. Zčásti kvůli ponorkové nemoci, zčásti kvůli studiím. „V té době se nám s Pavlem nějak nedařilo najít společnou řeč,“ vzpomíná Janda. „V noci byl vzhůru a ráno vyspával a my, kteří jsme s ním sdíleli hotelový pokoj, jsme z toho byli pěkně otrávení. Pavel pravidelně lítal do Prahy na FAMU, kde studoval, tuším, dokument. Jednou se při jakési hádce vyjádřil, že OLYMPIC mu slouží jenom na to, aby si vydělal na studia, a jakmile dodělá školu, tak s námi končí.“
Dle Jandy tak Chrastina v březnu 1969 od OLYMPIKU obdržel výpověď s dvouměsíční výpovědní lhůtou, během níž se do sestavy zapracoval Jan „Papírek“ Hauser. Pavel Chrastina po ukončení studií našel uplatnění v televizi, počátkem osmdesátých let však z Československa emigroval a po pobytech v Austrálii a ve Spojených státech se vrátil až v roce 1994. Pro Petra Jandu poté napsal ještě několik textů, hudebně se však realizoval zejména se starým spoluhráčem Petem Kaplanem v souboru MEFISTO. Věnoval se také scénáristice, režii, poezii a publicistice.
