Zpracování historických příběhů patří k metalové estetice odjakživa. Pokud je součástí image kapely postava vlka, jako je tomu v případě POWERWOLF, a najdete v historických análech skutečný příběh o člověku, jenž se ve vlkodlaka „údajně“ proměňoval, jako tomu je v případě Petera Stumppa na nové desce kapely, dostává historka zabalená do specifického metalu německého souboru rázem chuť krvavě šťavnatého steaku.
Po úvodním traileru vás ale pohltí příběh z konce šestnáctého století. A máte možnost buď uvěřit povídání o strašlivém krvežíznivém kanibalovi, který kromě pojídání koz, ovcí a jehňat neváhal pozřít i maso žen a děti. A nebo budete vidět příběh bohatého statkáře jehož kontury obkresluje historicky klasická situace, kdy církevní „šermovačky“ poslaly na hranici protestanta, jehož spálil tehdejší dominantní katolický mainstream na hranici pod záminkou čarodějnictví.
Ve slezských kronikách byste smutných příběhů o čarodějnických procesech našli také dost, ale nacházíme se na území POWERWOLF, a jakmile škrtnete sirkou, pohltí vás i historické plameny stoupající z hranice, na níž stála spoutaná Johanka z Arku. Církevní masakry by byly na samostatnou koncepční desku, ale netuším, jestli to mají POWERWOLF v plánu. Lucka Mařanová v titulním rozhovoru s tvůrčím mozkem Matthewem Greywolfem probouzí bezbožné a vy budete při tom.
V čísle, které vrací školáky do lavic, zakončujeme čtyřdílný monster seriál o skupině DEATH v rubrice Galerie Titánů. V big story o DEEP PURPLE sledujeme posledních bezmála dvacet let kariéry kapely, která nepřestává udivovat svým apetitem pro skládání nových desek a pravidelným koncertováním. Před dvaceti lety se zrodil i současný fenomén BRING ME THE HORIZON, a jak čas letí, si uvědomíte i v rámci oslav znovuvydání kultovní desky „Institut klinické smrti“ skupiny TÖRR z roku 1991. Z klinické smrti tak vystupuje i Vlasta Henych, aby pod hlavičkou svého seskupení HENYCH 666 nejen oslavil odkaz vzpomínané desky, ale vůbec naplnil svou uměleckou životní roli. Kéž by mu byl inspirací Lemmy, který nemeditoval na gauči se vzpomínkami na minulost, ale jel až do úplného konce.
