Škatulkářům vstup zakázán. Konzervativcům zapovězen. Tady se boří hranice, a pokud nejste na cross overové lodi, za tímto monstrem neplujte. Hydra by vás zničila.
Deskou The Unforgiving se nizozemští WITHIN TEMPTATION odpoutali od nálepky symfonického metalu. Ačkoliv Hydra jejich odtržení ještě prohlubuje a posouvá kapelu dál, místy se může zdát, že byl nalezen chybějící kousek skládanky, že byla vyplněna mezera mezi The Heart of Everything a The Unforgiving. Tak rozmanité album je, že obsahuje minulost, přítomnost i budoucnost Within Temptation. Úvodní Let Us Burn se ještě drží poměrně konzervativního vzorce a nese typický rukopis Holanďanů z dřívějších dob – charakteristický zvuk, skvělou Sharon den Adel a výraznou chytlavost.
To druhá skladba, a zároveň druhá singlovka, Dangerous už má drajv, který byste na takovém Silent Force hledali marně. Jednoduchý riff doplněný o zuřivé bicí a hlas Howarda Jonese (ex-KILLSWITCH ENGAGE) představuje novou tvář kapely v tom nejdivočejším světle.
Třetí píseň očekávali v napětí snad všichni. Koneckonců, když si mezi metalem prověřenými hosty přečtete jméno rappera Xzibita, dá se to čekat. Na pochybnosti a nechápavé tváře nám Robert Westerholt a spol. dali jasnou odpověď. Na klidnou klavírní předehru And We Run navazuje Sharon den Adel s klidným přednesem, který se postupně mění v naléhavější a naléhavější, až v minutě vygraduje refrénem. Až do tohoto momentu byste skladbu klidně zařadili na starší desky Within Temptation. Jenže přichází výbuch a dokonalá ukázka, jak prvotřídně Nizozemci zvládli cross over. K Sharon se připojí Xzibit a svým hlubokým hlasem skladbě dodá nebývalý šmrnc. Nebojím se říct, že jde o nejlepší skladbu Hydry. I kdyby si Within Temptation na příští nahrávku přivedli celou legii rapperů, pochybovat už nebudu. Klobouk dolů.
A pokud snad někoho experiment s rapem nepřesvědčil, je tu pro něj Paradise (What About Us?). Skladbu není třeba příliš představovat, protože byla tím prvním, co z Hydry Nizozemci vypustili do světa. Mnoha fanouškům se plní sen, když slyší Tarju Turunen se Sharon den Adel zpívat tenhle postapokalyptický duet.
V metalovějších vodách zůstáváme i s dalším kouskem, baladou Edge of the World. Co víc k písni říct, než že je to krásná záležitost, kterou si nejvíce užijete ve stavu duševní pohody. Pokud bych nějakou skladbu měl umístit na starší alba, byla by to právě tato. A Sharon se v těchto polohách poslouchá opravdu úžasně. Album se láme v polovině. Zatímco první půle je nabyta hity a těžko zapomenutelnými momenty, druhá musí bojovat o své místo na slunci. To nejzajímavější už je zkrátka vyčerpáno, ačkoliv ani zbytek rozhodně neurazí. Od rapu ke growlu, to si řekl Robert Westerholt. Právě on v písni Silver Moonlight obstarává extrémní vokál, jenž je další ukázkou toho, že mantinely pro Nizozemce neexistují.
Pokud má album slabší momenty, stává se tak v dalších třech skladbách. Covered by Roses, Dog Days ani Tell Me Why mě nepřesvědčují. Jde o přinejlepším průměrné kousky. V jejich prospěch ovšem hraje fakt, že i takový průměr z dílny Within Temptation je pořád velmi dobrý. V neposlední řadě pak trochu trpí rozmanitostí zbytku desky, v jejímž kontextu působí obyčejně.
Desítku skladeb uzavírá unylá Whole World Is Watching, v níž slyšíme pět Dave Pirnera (SOUL ASYLUM), zatímco polští kolegové poslouchají Piotra Roguckiho. Nebudu verze srovnávat, pouze řeknu, že píseň je tak nějak pro každého a nikoho neurazí, ideální uzavření. Ideální doplnění mnohohlavé Hydry.
Within Temptation ušli od debutu Enter pořádnou štreku. Nepochybně na své cestě pár fanoušků ztratili a nechali za sebou, nepoměrně větší množství ale nalákali. Progrese v jejich podání, tak jak ji prezentují na Hydře, je balzám na duši. Mohli bychom říct, že pokud si Within Temptation udrží tento kurz, čeká je světlá budoucnost. Jenže oni se ničeho držet nebudou, protože jak ukázali, žádné limity, žádné hranice, ani žádná pravidla pro ně neplatí. A i přesto je ty světlé zítřky čekají, nedokážu si představit opak.
text: Adam Musil
