Netradiční termín už v polovině listopadu a navíc v neděli se mírně podepsal na návštěvě zimní varianty Masters of Rock, ale z hlediska obsazení se dá hovořit opět o velmi silném ročníku. Škoda, že nedorazili původně avizovaní Australané DIVINE ASCENSION, to by byla z mého pohledu úplná paráda.
Místo nich otevřeli festival domácí MY PULSE a byla to věru těžká zkouška, neboť na ně byla zvědavá pouze hrstka diváků. Následní Italové SAILING TO NOWHERE představili standardní porci power metalu, který obzvláštňovala pouze skutečnost, že kromě zpěváka Marca Palazziho se vokálně činila i Veronica Bultrini, ale popravdě po skončení koncertu jsem měl pocit, že tam tato sličná slečna byla spíše na ozdobu. Marco totiž odvedl většinu partů. To Maxi Nil z následujících JADED STAR si frontwomanskou pozici dokázala obšlápnout velmi důrazně. Konečně se zase na scéně objevuje formace, která nesází vedle ženského zpěvu jen na jakési pseudoorchestrální zpívanky. Řekové měli metalovou hutnost a drželi se od spousty klišé této škatulky evidentně na distanc. Pořádnou dávku energie však do upršeného ospalého odpoledne vnesli až francouzští DAGOBA. Sice se oproti svým krajanům GOJIRA a HACRIDE pouštějí častěji do standardnějších postupů moderního thrash/deathu s mocným groovem, ale ve Zlíně byli v pravý čas na pravém místě a jejich set byl alespoň pro mě balzám. A řekl bych, že DAGOBA chytla i další fandy, protože vepředu se rozjel i circle pit.
Nová kapela Victora Smolskiho, ALMANAC, přijela až na jednu výjimku s plnou nůší skladeb RAGE. Bylo však celkem s podivem, že na notoricky známé kousky reagovali diváci poněkud chladně. Že by se tady opravdu poslouchaly skupiny jen podle jména? Při té příležitosti je však spravedlivé říct, že i když Smolski zase hrál jako ďábel a vokální trio Marchewka – Readman – Franck pělo mocně ale zároveň uvolněně, hodnotit ALMANAC budeme až po vydání velké desky. Takhle to bylo příjemné ohlednutí do časů RAGE, ale více se snad ani nedalo čekat. Dudácí, šlapavý rytmus a sympatické uvádění v češtině od frontmana Jörga Rotha alias Alea der Bescheideneho. Popravdě mi však osobně všechny tyto německé folkmetalové kapely splývají v jednu a SALTATIO MORTIS mě ani teď nepřesvědčili, že by to mělo být do budoucna jinak. Ale dav se bavil a to je nejdůležitější. Což pokračovalo i s následujícími FREEDOM CALL, kteří k mé spokojenosti našlápli hodně speedově, aby posléze projeli všechny důležité zářezy svého „happy metalu“, takže v hale se skotačilo, békalo a tleskalo jako o dušu. Popravdě by mě zajímalo, zda tito Němci nemají nějaké hodně vzdálené valašské příbuzenstvo.
OPERATION: MINDCRIME, čili nová kapela Geoffa Tatea, přijela přehrát celý kus, podle něhož je nazvána a po překvapení v podobě desky „The Key“ se stejný pocit dostavil i po zlínském koncertu. Geoff odstranil nedorazy ze svého vokálního projevu a kapela fungovala jako jeden muž. Jako velká posila se ukázal kytarista Scott Moughton, který do ducha starých QUEENSRŸCHE zapadl dokonale. Škoda jen, že z novinky zazněla jen jedna položka, i zbytek koncertu obstaraly skladby Tateovy předchozí formace. Už při intru MOONSPELL jsme mohli tušit, že zvukař asi zešílel nebo ho postihla částečná ztráta smyslů. Tak nabasovaný zvuk jsem snad ještě nezažil. Hlavně údery kopáků hýbaly podlahou. Ještěže Portugalci mají momentálně své gotické období, při metalovém koncertu by asi spousta lidí skončila přilepená na zadní stěně haly. Ale když se mi asi po třech skladbách podařilo skrýt se v davu, aby mi dunění nedevastovalo bubínky, už se set MOONSPELL dal přežít. I díky tomu, že tato kapela má charisma na rozdávání a atmosféra jejich vystoupení člověka okamžitě pohltí. Pak stačí, aby Fernando ve vampýrském plášti roztáhl v záři červených reflektorů ruce a slyšíte vlky výt. Závěr patřil STRATOVARIUS, kteří zařadili do setlistu více novinkových skladeb z „Eternal“ a protože Timo Kotipelto potvrzuje svá slova, že se cítí vokálně nejlíp za poslední léta, powermetalová tečka za Winter Masters of Rock byla i přes menší skluz povedená. Takže za rok zase, ale možná raději opět v sobotu.
text: Jan Kozák
