Moravská hudební veličina, dnes už speed metal klasici, mají s Masters of Rock letité zkušenosti. Křtili tu desky, vystupovali na hlavním pódiu. O přístupu k MORu i muzice obecně jsme hovořili s dominantním skladatelem.
Jsou festivaly pro tebe příležitost získat nové posluchače nebo je to spíš připomenutí se? Velké festivaly samozřejmě jsou o tom, že přijedou lidi, nebudu říkat z celého světa, ale určitě z celé Evropy. Co se týče reklamy, tak to na Masters of Rock bylo vždycky super, oslovili jsme spoustu i nových posluchačů, promotérů, jako pro nás to byl určitě vždycky krok vpřed. Kdybych se bavil o velké stage, tak to byl trošku pro nás stres. I když já za sebe za ty roky stres nemám, ale ty velké akce jsou prostě spíš jako o tom, jestli se tam něco s technikou nestane. Ty menší akce si spíš víc užíváme. Na těch velkých to musí fakt klapnout, musí to všechno prostě sedět, jste navázaní na ty, kteří jsou před vámi, na ty větší musíme si vzít i víc lidí jako kolem, to se fakt nedá zvládnout v základní sestavě.
Nosiče kapely SALAMANDRA seženete na Sparkshopu
Máte písničky v angličtině, jak na nich pracujete? Texty se tvoří v Salamandře tak, že já to předzpívávám svahilsky a konzultuji potom s textařema, respektive s textařkama, protože nám do teďka psaly jenom ženy. A to anglicky. Zkoušeli jsme už pár nápadů, že nám lidi napsali, nebo přepsali tu skladbu do češtiny a nebylo to ono. Češtině se nebráním, ale doposuď jsme nenarazili na text, kde by to v češtině klaplo.
Kdybys měl pro toho, kdo nezná vaší tvorbu, vypíchnout pecky, dejme tomu tři, které považuješ za stěžejní, které musíte vždycky zahrát na koncertě? Tady nejvíc asi skladba "Masters of Rock", tak to jako poslední roky chtějí, "Orion" ze starších desek, "War of Evils", "The King ze Skarremaru", ale samozřejmě všechny se nedají hrát, hlavně teďkon když máme nové album, tak ho představujeme. Dneska tu budeme hrát pět věcí z "Opus Bohemica" a zbytek jsou skladby tvořící takový průřez ostatníma albama. Když máme teď novýho zpěváka, tak taky každýmu zpěvákovi nesedí každá skladba, jo takže to poslední album je napsaný na něho, ale zase prostě na jinejch albech, kde zpíval Ivan, sedělo Ivanovi něco jiného. Samozřejmě, když hrajeme samostatný koncert hodinu, hodinu dvacet, tak jako ten průřez je větší, i těmi skladbami od prvních alb prostě.
Texty v angličtině a zároveň názvuky moravského hudebního pocitu, k tomu jste se museli propracovat a nebo to byl tvůj úplně původní záměr před těmi 25 lety, kdy jste jako Salamandra začínali? Mám takový svůj rukopis prostě. Když to skládám, asi bych neřekl, že je nějaký moravský. K tomu moravskému a to i jakoby textově, se asi nejvíc váže album "Great Moravian Elegies". I když "Imperatus" se taky týká Moravy, tam Římani došli. Co se týče koncepčních alb, tak to je zhruba polovina z těch sedmi desek, co jsme zatím vydali. Ani "Opus Bohemica" není tak úplně koncepční album, ty skladby se vážou k různým věcem.
Je těžší skládat koncepční album, nebo dělat písničky? S tím, že když je to koncepce, tak si člověk může říct OK, vyprávím vám příběh a každá pecka nemusí být nosná? Je to trošku rozdíl. Když děláš koncepční album, tak to musíš pořád mít v hlavě, že text se bude vázat k tématu a musíš ho podporovat hudbou. To znamená pracovat a držet se toho jakoby pocitem. Ten hudební pocit prostě ať se váže k těm textům. Když to není koncepční album, tak se dá vybírat.
A stane se ti třeba, když mluvíš o tom šuplíku, že přijdeš s nějakým nápadem, někam jako vykročíš, ale pak nevíš, jak to rozvinout, odložíš to a po třeba pěti letech najednou se probudíš a víš, jak v tom pokračovat? Jo stává, třeba slyším sloku a zdá se mi, že je to super, perfektní a pořád si hraju s těmi refrény a nechce mi to tam padnout. Tak to odložím, no a skládám dál, a i třeba za rok chytnu kytaru, hraju a přijde dobrý refrén, zkusím, jestli by to k tomu jako nepáslo, jo dá se to i takhle. Není to vždycky, že vyloženě sedneš a je to jako od A do Z hotový, někdy jo, někdy ne, poslední dvě alba skutečně vybírám a pracuju na tom, právě proto SALAMANDRA nevydává album každý rok. Někdy to je vázané i tím že hrajem hodně. Když hrajem hodně koncertů, tak si užíváme ty koncerty, míň se pracuje na novým albu. Jako, my jsme vždycky byli kapela, nebo já třeba můžu říct za sebe, že víc si užívám jako to live, jako to živé hraní, za ty roky, než potom v tom studiu sedět, to je taková zase jiná práce. Mě osobně baví to živé hraní prostě.
Autor rozhovoru: Marek Dobeš
