Týnecký mazec patří mezi akce, které pro mě mají status tradiční. Tradiční v tomto smyslu slova znamená, že se sem pravidelně vracím. Každoroční line-up má do rigidní stylové tradice hodně daleko, „Mazec“ je totiž synonymem pro spojení tradice a současnosti, metalová moderna a metalový grunt si v Týnci podávají packy a „Mazec“ má nemalý podíl na tom, že jsem před lety nakonec vzal moderní metalové směry na milost. Poklona na úvod? Proč ne!
„Z Kutný Hory koudelníkův syn“, tak si žertem občas dobírám svého synka, protože navštěvuje elektro průmyslovku tamtéž. KOUDELNÍKŮV SYN, kutnohorská blackmetalová smečka, i přes dvacet let na hrbu předvádí výživnou živou show, a pokud můžu spoléhat na svou děravou paměť, nic ze svého fortelu neztrácí, a pokud porovnám jejich set zpřed devíti let (od té doby jsem je neviděl) s tím čerstvým, tento byl nesporně dravější a šťavnatější.
Mladíci z Olomóca NOMURA mají skvěle našlápnuto zařadit se mezi domácí metalovou špičku. Jejich styl je členitý a technicky vyspělý a NOMURA nemá potíže jej přenést do přesvědčivé živé prezentace. Zpočátku mi NOMURA připadali jako kapela jedné skladby a měl jsem poměrně problém jednotlivé songy od sebe rozeznat. Fáze neporozumění ale rychle vzala čáru směrem k nedalekému Labi a vydala se po proudu směr Hamburk.
Věkem mladí, stylem staří metaloví psi – starý dobrý thrash metal v podání REFORE nabyl mladistvou drzost a řádně nabroušené ostří. Živá prezentace si se studiovým projevem nezadá, naživo jsou REFORE naprosto přesvědčiví a publikum jim to nadšeně dávalo najevo včetně multigeneračního moshpitu.
Co nového napsat o legendě jménem TORTHARRY? Snad jen to, že nová deska „Paměť stromů“ je venku a jedná se opět o vynikající práci. Nové skladby (zazněly hned tři) skvěle zapadají mezi starší kusy a nikdy jsem nezažil, aby TORTHARRY odehráli nezáživný nebo snad slabý koncert. Týnec nebyl výjimkou, a pokud staří deathmetaloví borci stále hrají takto skvělou muziku, svět dokáže být stále příjemné místo.
Irská parta WORDS THAN BURN na to jde z jiné strany, a pokud jsem byl doposud spokojen až nadšen, v jejich případě jsem občas nevěděl, která bije. Střídání několika poloh od standardního metalcoru po poprockové pasáže mi příliš nesedlo. Ne že by WORDS THAT BURN tápali a působili nejistě, to v žádném případě. Kluci hráli jak z partesu, jen mi jejich stylový mix připadal poněkud nesoudržný.
Rakušané DARKFALL mi ovšem spravili chuť vrchovatě. Nátlaková show a živelná prezentace, frontman nepřetržitě hecující publikum ke spolupráci, energicky odehraný melodický thrash death ve švédském stylu (nelze nevzpomenout nesmrtelné AT THE GATES) je pro mě srozumitelný bez vynaložení většího úsilí. DARKFALL mile překvapili, pro mě zcela neznámá kapela mě razantně posadila na část sedací s jasným vzkazem, že bych se jim měl trochu pověnovat.
Hostitelská kapela, která samozřejmě nesmí chybět na pódiu – rozpařený parní válec ELYSIUM –, rozjel svůj příznačný jevištní orkán s drtivou silou. Kolikrát si říkám, že frontman Bejv má dvoje plíce nebo si cíleně udržuje kondici, protože běžný jedinec by uprostřed setu zkolaboval. Moderní brutalita v osobité verzi à la ELYSIUM má minimálně evropské parametry a společně s NEUROTIC MACHINERY, ANIME TORMENT a ORIGIN OF INFINITY tvoří už nějaký ten čas mé top kvarteto domácí moderní scény.
Závěr připadl na ARAWN. Nechci v žádném případě přehánět, ale rozhodně se nejednalo o dojetí akce formou výklusu. ARAWN předchází pověst skvělé koncertní kapely a věci, které se děly, stály za vytrvání na místě do úplného konce. Jednoznačně výborný koncert (na technikálie dojde vzápětí), skvělý mix thrash metalu se špetkou HC a groove naživo dostává značnou dávku agrese navíc a spolu se zkušeností a vyhraností členů ARAWN prostě nemůže dopadnout špatně. A špatně to nedopadlo, protože Týnecký mazec 2024 dopadl (jako ostatně vždy) skvěle!
Závěrem nelze opomenout jeden klíčový předpoklad. Týnecký mazec je již řadu let o skvělém zvuku, a nezáleží na hracím čase a konkrétní kapele. Fanoušci se stabilně mohou spolehnout na zvukový luxus a skvělou dramaturgii, šikovně vyzobávající zajímavé kapely napříč žánrovým spektrem. Kdo v Týnci ještě nebyl, měl by rozhodně zvážit svou osobní účast.
22. 6. 2024 Týnec nad Labem, areál Ostrov
Ozvěny hromů 85%
Text: Jirka Vacek
