Jedno se nedá švédským THERION vytknout. Vybírají si velmi zajímavé předskokany, což splnili do puntíku i v Ostravě, kde dali prostor různorodým hudebním škatulkám, čímž se postarali o velmi pestrou tečku za minulým týdnem.
Vše načali už v šest ruští IMPERIAL AGE, kteří svou půlhodinu navlékli do bombastické produkce, kde sedmičlenné sestavě na pódiu přizvukovaly u těchto kapel už nezbytné orchestrální samply. Slušně naplněný Barrák poměrně vřele aplaudoval, necháme se tedy překvapit, zda Rusové proniknou do širší evropské špičky anebo se stanou další kapelou, která se zamotá do symfonických sítí. EGO FALL pocházejí z autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko na území Číny a do moderního metalu (death/core) vpouštějí doteky zdejší kultury a folklóru. Takhle napsáno to vypadá možná trochu jako moc neuspořádaný mišmaš, ale pětice svůj exotikou ochucený crossover udržela v mantinelech a i když osobně jsem mírně alergický na diskotékové tuc-tuc spodky, které si EGO FALL rovněž úplně neodpustili, musím říct, že tento set opět patřil k tomu, co si člověk zapamatuje na delší dobu, než jen do dalšího rána. Principál THERION Christofer Johnsson se před dvěma lety rozhodl založit sedmdesátkovou verzi své hlavní kapely a do LUCIFERIAN LIGHT ORCHESTRA, aspoň dle svých slov, nasypal všechny nápady, které by jeho domovská půda nesnesla. Nevím, osobně si myslím, že po stylových veletočích THERION by to nebyl až takový šok, neboť materiál LLO se mi rozhodně líbil více než poslední pro mě naprosto zbytečná deska coverů i nemastná neslaná „Sitra Ahra“.
Ve stylovém ranku, kde momentálně kralují Edlingovi AVATARIUM, se sice nejedná o žádnou pecku, ale kdyby Christofer podobné motivy použil i na další desku THERION, vůbec bych se nezlobil. Ostatně to, že tato kapela už potřebuje konečně nahrát album, kde by bylo více dynamických a různorodých rockových a metalových prvků, potvrdil samotný hlavní akt večera hned poté. Dokud se totiž v setlistu proháněly skladby z kultovní desky „Theli“, měl koncert spád. Asi po hodině však kapela sjela do vybrnkávaných pomalejších kousků, které mi osobně na posledních albech splývají a hrozilo, že skvělá atmosféra zmizí jako venkovní sníh se začínající oblevou. Naštěstí přídavek se nesl opět v duchu nahrávek „Theli“ a „Vovin“ a toto „grand finale“ vše zachránilo, stejně jako stále charismatický a hlasově snad nezničitelný Thomas Vikström. S takovým zpěvákem by THERION měli opravdu na chvíli zapomenout na „umění“ a pustit se zase o trochu více do metalových a rockových zákoutí. text: Jan Kozák foto: Zdenek Zelený
