Nevzpomínám si, že bych kdy navštívil koncert, který se třikrát odkládal a podařilo se ho uspořádat až na čtvrtý pokus. Britské legendy THE MISSION, která měla původně přijet na jaře 2020 a poté každý následující rok, jsme se ovšem z „pandemických důvodů“ nakonec dočkali až letos. Naštěstí zůstala zachovaná slíbená unikátní dramaturgie v podobě dvojkoncertu, kdy v sobotu zazní songy z lichých alb a v neděli ze sudých.
Pokud koncertu předcházely lehké obavy, zda to nebude jen „stín“ zašlé slávy praotců gothic rocku, všechny případné pochyby byly rozptýleny od prvních taktů. Hned jak se kapela opřela do úvodní „Beyond the Pale“, totiž bylo jasné, že vše je v pořádku a tenhle koncert prostě bude dobrý, ba vynikající! Žádných „prvních 15 minut hájení“, žádné „tři skladby na srovnání zvuku“. Od začátku křišťálový sound, krásně čitelné a sehrané nástroje, a především sebevědomý výkon kapely korunovaný neméně sebejistým zpěvem Wayna Husseyho. Co tenhle charismatický chlap v 65 letech dokáže, na to jsme po celou dobu koukali s otevřenou pusou – jistota v intonaci, ani jeden tón mimo, žádné úlevy ve výškách… A to si nechal některé nejtěžší momenty na závěr, včetně neuvěřitelné tečky za vystoupením v podobě eskamotérské vokální improvizace, doprovázené jen kytarovými feelingy Simona Hinklera. Z toho fakt příjemně mrazilo!
Ještě předtím však obecenstvo dostalo plnokrevný 17položkový setlist, kde si každý vybral to své (k mým vrcholům patřila třeba hymnická „Wasteland“). Díky promyšlené dramaturgii se vyprodaný klub neměl šanci po celé bezmála dvě hodiny ani na vteřinu nudit. Některé starší kusy dostaly lehce inovovaný a modernizovaný kabát, ale duch a atmosféra osmdesátkové gotiky zůstaly zcela zachovány, jen to mělo současnější šmrnc.
Kdybych měl tenhle večer a předvedený výkon shrnout jedním dvěma slovy, řeknu vrcholně sympatický. Jestli si totiž „gotickou“ kapelu naživo představujete jako partu nehybných panáků v kožených kabátech se strnulými výrazy, ztrácejících se v neprostupné mlze a monotónně hoblujících posmutnělé repetitivní riffy do tupých beatů automatického bubeníka, pak THE MISSION jsou všechno, jenom ne tohle. Normální civilní výkon rockerů, kteří to mají na háku, nemusejí si na nic hrát a přišli si užít dokonalou party se svými fanoušky. Ostatně za vše hovoří Waynova slova, že muzika je o lidech, emocích, pocitech a společenství; ne o rozdělení či hranicích. „Misí“ THE MISSION je tak hlavně spojovat a přinášet radost z hudby, což se ten večer podařilo měrou vrchovatou.
Text: Martin Čermák
