Hned šest koncertů pro ČR nachystala nová formace činorodého bubeníka Mika Terrany. Ten poslední se konal v Ostravě a stejně jako předchozích pět večerů ho zahájila pražská čtveřice THE AGONY. Čtyři slečny se metalu rozhodně nebojí a i přes své mladí odvedly hodně solidní předskokanský set. Sice to často hrnuly ve stylu MOTÖRHEAD, v každé skladbě to však dokázaly oživit sóly (v tomto ohledu se především činila Tereza Pšenčíková, o níž ještě podle mě uslyšíme) a navíc perfektně stylově zapadly do atmosféry večera, což není vždy pravidlem.
I TERRANA totiž chtějí těžit především z historie rocku, což nakousli hned úvodní skladbou „One Way“ ze svého čerstvého debutového alba. Hlavní postavou je samozřejmě Mike, ale do svého prvního vlastního bandu si vybral skvělé spoluhráče. Zpěvák a kytarista Fabri Kiarelli a baskytarista a rovněž i příležitostný vokalista Alberto Bollati ohromovali svou hráčskou virtuozitou naprosto ladící k výbušné a precizní Terranově hře. Především Fabri vůbec nepůsobil jako rodily Ital a jeho rejstříky v sobě měly blues a hard rock starých angloamerických mistrů – někde na cestě mezi Coverdalem a Plantem. Ostatně TERRANA jsou postaveni na vlivech ze sedmé a taky osmé dekády minulého století, fortelný hard se tu mísí se stadiónovými prvky hairmetalového období.
Trojice přehrála v podstatě komplet svou jedinou desku a navíc přidala swingovou verzi „Living After Midnight“ od JUDAS PRIEST, kterou jako jedinou po sinatrovsku zapěl sám Mike, došlo i na AC/DC, Mozarta a rovnou medley LED ZEPPELIN (a samozřejmě dlouhé sólo na bicí, které jsem si však tentokrát vychutnal – jinak bych do Garáže nevyrazil). Znova se ukázalo, že se vyplatí chodit na koncerty. Přestože jsem Mika Terranu viděl v různých kapelách od roku 1998 už minimálně desetkrát, tentokrát to bylo setkání s naprosto jiným muzikantem. A to ne po stránce techniky či nasazení. Po letech však Mike přestal být pouhým „zaměstnancem“ a je vidět, jak ho hraní ve vlastní regulérní kapele baví a jak i jeho hra najednou ožila opravdovým duchem rock´n´rollu.
text: Jan Kozák foto: Radek Šich