ANTI-FLAG – „Lies They Tell Our Children“ Američtí punkrockeři ANTI-FLAG už patří k žánrovým veteránům a v začátku roku pustili do světa své třinácté studiové album „Lies They Tell Our Children“. Tradičně naplněné sociálně a politicky angažovanými svižnými a zpěvnými kusy, a tentokrát navíc i řadou atraktivních hostů. Od Jesseho Leache z KILLSWITCH ENGAGE, přes Tima McIlratha z RISE AGAINST až po Campina z německých DIE TOTEN HOSEN!
Novinku ANTI-FLAG seženeš na Sparkshopu
IGGY POP – „Every Loser“ Jeden z Nesmrtelných má venku desku, která zasluhuje pozornost už jen kvůli hvězdnému zástupu muzikantů, kteří mu s ní pomáhali. Ať jde o z už jiných projektů sehranou rytmiku Duff McKagan (GN´R) – Chad Smith (RHCP) a kytaristu Joshe Klinghoffera (ex-RHCP), kteří zde figurují jako Iggyho regulérní doprovodný band, nebo půlku JANE´S ADDICTION, Stone Gossarda (PEARL JAM), Travise Barkera (BLINK-182) a nebožtíka Taylora Hawkinse (FOO FIGHTERS) v roli hostů. Všichni režírovaní „Ozzyho“ producentem Andrewem Wattem!
JUNE 1974 – „Please Destroy Me“ Patent na plácání pátého přes deváté nemá v Itálii jen šéf labelu Frontiers Records Serafino Perugino, ale i jistý Federico Romano stojící za projektem JUNE 1974. Generátor hudebních nápadů má na kontě nespočet alb, EP a samostatných skladeb mnohých žánrů, přičemž na aktuálním albu „Please Destroy Me“ se vrhnul na metal. Je to kuriozitka, na které se podíleli současní či bývalí členové DEATH, SUFFOCATION, PESTILENCE a dalších nejen deathových kapel, včetně dvojice Tommy Talamanca a Trevor Nadir ze SADIST, kteří celé tohle panoptikum produkovali.
POST EDEN – „Solace in Entropy“ Čtveřice z Detroitu v Michiganu POST EDEN pravděpodobně není známá dál než ve svém rodném okrsku a i Google si žádá trošku šikovnosti, abyste se o ní dozvěděli něco víc, ale máme internety a algoritmy, které o našem vkusu vědí víc, než my sami, tak proč nedat prostor i jedné neznámé debutující kapele. Kdyby takový sympatický a od srdce zahraný rock´n´roll býval na programu v místní knajpě namísto zastydlého DJe z osmdesátek, tak tam chodíme, i když tam čepují Starobrno…
VOSBÚÐ – „Heklugjá“ Na přelomu roku si na stránky Sparku našla cestu obsáhlá studie o islandské metalové scéně z pera externího redaktora Martina Kajzara. Milovníka tamní přírody a samozřejmě muziky. Pokud čtete pozorně, asi se shodneme, že black metal pro ostrovany vychází jako žánr číslo jedna. Berte proto tenhle tip na druhé album Runeho Lúðvíkssona, který svou tvorbu označuje jako „vulkanický black metal“, jako doplnění materiálu z tištěného magazínu!
