Foto: Markéta Novák
Folkrocková kapela z Brna svým fanouškům ukazuje už dvanáctým rokem hudební originalitu a vášeň pro středověké motivy. Z nevinného nápadu se postupem let stala seriózní záležitost, která má podle všech indicií, v rámci alternativně laděné rockové scény nemalý potenciál a budoucnost. O minulosti a současnosti skupiny jsme si s koncem roku popovídali se zakladatelkou a zpěvačkou skupiny Lindou Miklovou.
Lindo, jak vlastně vzniklo folkrockové těleso, ze kterého vykrystalizovali dnešní TEMPUS?
Všechno to začalo, když mi bylo asi dvanáct let. V té době jsem totiž v televizi zahlédla kapelu BLACKMORE’S NIGHT. Hráli na předávání cen Anděl, kde v rámci jejich vystoupení zazněla také skladba „The Times They Are a Changin’“. Zaujalo mě to na první poslech. Když pak na Vánoce mamka dostala kazetu BLACKMORE’S NIGHT, „Fires at Midnight“, tak jsem si ji půjčila a pouštěla si ji pořád dokola asi rok v kuse. Jejich hudbu jsem si zamilovala a nemohla se jí nabažit. Tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych někdy mohla mít podobný projekt. BLACKMORE’S NIGHT jsem stále jen aktivně poslouchala a připojila se ke komunitě nově vzniklého českého fanclubu. Kolem roku 2006 se na webu fanclubu objevila diskuze, kterou založil jeden klučina. Hledal lidi, se kterými by si mohl zahrát písničky BLACKMORE’S NIGHT. Jeho příspěvek mě zaujal nejen proto, že jsem v té době hrála na kytaru, ale také proto, že byl z blízké vesnice. Do diskuze se zapojilo více lidí, a přestože jsme se nikdy všichni nesešli, seznámila jsem se s kytaristou Vojtou. V té tobě mi bylo asi 17 a moc ráda jsem chodila do jedné čajovny v Hodoníně. Ani nevím proč, ale napadlo mě, že bych si v ní někdy ráda zahrála pár písniček na kytaru. Secvičili jsme tedy s Vojtou pár skladeb včetně několika písní BLACKMORE’S NIGHT. Aby se náš první „koncert“ mohl uskutečnit, bylo potřeba vymyslet nějaký oficiální název našeho uskupení. Vojta proto zapíchl prst do lékařského slovníku a objevil výraz „tempus“. V překladu z latiny to znamená čas, dobu, tempo, … Přestože jsme tehdy hráli v rohu čajovny, kde byly dveře na záchod a kvůli členitosti prostoru nás skoro nikdo neviděl, nezanedbala jsem žádný detail. Přes chudáka Vojtu jsem hodila varkoč, který jsem koupila od jednoho šermíře a já sama si seskládala svůj první kostým z černé sukně od Vietnamců a korzetové halenky. Z našeho prvního koncertu existuje i videozáznam, který mám uložený hluboko ve své krabici vzpomínek a raději si ho nepouštím za střízliva. (smích) Jsou to kouzelné vzpomínky.
Kostýmy TEMPUS jsou dodnes v tvé režii. Baví tě kromě zpívání také šití?
Od samého začátku jsem měla konkrétní představu o tom, jak by měly vypadat kostýmy pro kapelu. Když jsem je pak začala shánět, tak ty, které se blížily mojí představě, byly příliš drahé a byly k dostání jen v zahraničí. Proto jsem začala kostýmy šít sama. Nejdřív jsem používala třeba i stará prostěradla, které jsem nabatikovala a ušila si z nich sukně. Celkově šlo o poměrně dlouhý proces, protože jsem zezačátku moc nevěděla jak na to. Nakonec jsem po studiu informatiky absolvovala ještě téměř roční kurz dámské krejčové a pronikla do tajů šití mnohem důkladněji. Našla jsem v tom vlastně i tak trochu další formu seberealizace. Kladu důraz na to, aby kostýmy vycházely z mé vlastní fantazie. Vznikají tak jedinečné oděvy, které vyjadřují osobnost každého člena skupiny. Rozhodně ale také dbám na pohodlnost a praktičnost kostýmů. Používám například i moderní skryté zipy, protože při shonu před vystoupením člověk úplně neuvítá dlouhou šněrovačku. (smích)
Hudebně jste se s TEMPUS vyprofilovali od počátků?
Kdepak, i v hudební rovině jsme ušli velký kus cesty. Od čistě folkových začátků jsme postupně přešli k folkrockovému projevu. Důvodem změn byl příchod kytaristy s elektrickou kytarou a přibrali jsme i bubeníka. K tomu došlo asi po třech letech od založení kapely. Postupně jsme si hledali vlastní zvuk, který na nové desce, již pomalu chystáme, dozná ještě drobných změn. Díky zpětné vazbě od fanoušků jsme zjistili, že nám rocková poloha sedí stále více. I já sama vnitřně cítím, že se chci vydat cestou tvrdší muziky. Miluju koncerty ve večerní čas, který je pro rockový žánr jako stvořený. Ráda bych také šla cestou ještě živelnější show. Inspirujeme se původními středověkými melodiemi a příběhy.
Jak bys popsala svoje kolegy v kapele?
Občas to vypadá, že jsme vlastně takový kroužek kutilů. Bubeník je moc šikovný na výrobu obalů na hudební nástroje. Když bylo potřeba, tak vyrobil krásný case na niněru. No, a protože je to bývalý metalista a dost tříská do bicích, tak si vyrobil i vlastní tlumící plexiskla. Doprovodný kytarista se stará o všechno okolo techniky, vyrábí profesionální nástrojové kabely a kromě toho nás dokáže i skvěle nazvučit. Sólový kytarista pracuje v obchůdku s hudebními nástroji, kde opravuje kytary. Má speciálně upravenou elektrickou kytaru vlastní výroby. Nejeden kytarista už se ptal na atypické zapojení snímačů na jeho kytaře. No a náš baskytarista je ozdoba kapely a samozřejmě také skvělý muzikant! Ještě bych ráda zmínila naše dvě flétnistky Lenku a Dalenku, které navzájem alternují. Obě jsou to takové divoženky a jsou dost podobné nátury. Když jedeme někam na koncert, tak Lenka nemá problém ulehnout někam do trávy a prospat se. (smích) Dalenka zase onehda přišla na zkoušku celá od modřin, a když jsme se jí s hrůzou ptali, co se stalo, tak nám odvětila, že si skvěle zapogovala na koncertě. Jindy zas přišla s popálenýma nohama, protože skákala přes oheň. (smích)
S TEMPUS jste se dočkali pocty v podobě předskakování slavným BLACKMORE’S NIGHT. Jak jste se vlastně dali dohromady s tak hvězdnou kapelou?
Je to celkem dlouhý příběh, řadu let zpátky jsme se spřátelili s několika členy BLACKMORE’S NIGHT. Baskytarista Earl Grey Of Chimay se dokonce podílel na tvorbě našeho debutového CD „Bílá Vrána“. V průběhu let jsme udržovali kontakt, ale nikdy jsme nemluvili o možnosti hrát společně. Až manažerka BLACKMORE’S NIGHT usoudila, že bychom mohli být dobrý support. Mám pocit, že když má člověk v sobě správný zápal a vášeň, tak se i zdánlivě neuvěřitelné věci stanou skutečností.
Do vašeho portfolia také patří pozoruhodný klip ke skladbě „Vítr“. Jak vzpomínáš na jeho natáčení?
Klip jsme natáčeli ve vlastní produkci a finálního střihu se ujal právě Earl Grey Of Chimay (baskytarista z BLACKMORE’S NIGHT). Aby vše ladilo ke kostýmu, dala jsem si na natáčení v lese sandály na podpadku. To jsem ale ještě netušila, že budu při natáčení běhat a lozit na skálu, ale co bych neudělala pro dobrý záběr. (smích) Basákovi zas pro změnu vypověděla službu mechanika na kytaře a vypadla mu struna, takže jsme v půlce natáčení sháněli náhradní baskytaru. Nakonec se ale při stříhání zjistilo, že to bylo vlastně k ničemu, protože jsme ho zapomněli natočit v detailu. V klipu je nakonec vidět jenom jako rozostřená silueta v pozadí. No, a když jsme natáčeli noční záběry, tak se flétnistka točila okolo hořícího svícnu s takovou vášní, že málem zapálila celou louku.
Máte aktuálně čas pracovat na nových písníčkách pro nové album?
Teď v zimě je to lepší, v sezoně není času nazbyt. Jak jsem již řekla, nové skladby jsou o něco tvrdší. Celkově tedy počítám, že album bude více rockové. Určitě bude jiné než předchozí deska „Bílá vrána“.
Jak se vám daří plnit koncertní činnost?
Čekají nás zajímavé výzvy. Konkrétní být zatím nemůžu, ale rýsují se nám akce v západní Evropě, jedna na velkém festivalu v Německu, který se bude konat v září. Hodně se soustředíme na příští léto. Máme rozjednané koncerty na Slovensku a v Holandsku. Již brzy začneme dávat na naše webové stránky ( www.tempus.cz ) a facebookový profil termíny koncertů pro rok 2020, takže nás určitě sledujte.
Diskografie:
2013 Atlantida (EP)
2016 Bílá vrána
Sestava:
Linda Miklová – zpěv, šalmaje, kornamusy, flétny
Pavel Dobeš – akustická kytara, cistra, doprovodný zpěv
Pavel Bílý – elektrická kytara, akustická kytara
Jan Michálek – baskytara, doprovodný zpěv
Lenka Musilová – příčná flétna
Dalena Morávková – zobcové flétny, doprovodný zpěv
Rosťa Blaha – bicí a perkuse
