Jste z koncertu Tarji na Rockové Olomouci stejně nadšení jako náš čtenář Adam Musil, který nám zaslal tenhle report? Děkujeme!
Někteří umělci mají ČR raději než jiní, některým to dokonce lze věřit. TARJA si pro start turné opět vybrala českou kotlinu a vystoupila v rámci Rockové Olomouce. Hlavní hvězdě na této akci tradičně předskakuje nadějná kapela vybraná odbornou porotou. Letošními šťastlivci byli bruntálští ON THE WAY.
Těmhle klukům je kolem patnácti let a šanci zahrát si před tisícihlavým davem náležitě využili. Nervozitu neskryli, zato nabídli mix zdravé pubertální drzosti, snahy a nasazení. A hudbu blízkou takovým SUM 41 (dle jejich vlastních slov). Vystoupení působilo upřímně, překvapení z vřelého přijetí publikem bylo z kluků téměř hmatatelně cítit. Nyní mohou ON THE WAY netrpělivě čekat na další příležitost.
TARJA pojmenovala tuto koncertní šňůru „Colours in the Road“. Slovu dostála, když bylo pódium zahaleno v odstínech červené, modré a žluté. Ale u vizuální stránky zdaleka nezůstalo. Poslední TARJINA deska je barvitá nejen výtvarně, ale i hudebně a tuto pestrobarevnost se zdárně podařilo přenést i do živé podoby. Dramatické intro ze střípků „Deliverance“ umetlo cestičku pro „In For A Kill“. Netřeba říkat, že navzdory ponurosti svých témat zaří TARJA na pódiu jako sluníčko, rozdává úsměvy na všechny strany a nebojí se zavtipkovat, jak dokázala třeba u nevyvedené předehry „Neverlight“. Opomenuty nezůstaly skladby jako „Falling Awake“, s nadšením přijatá „I Walk Alone“ či atmosférická „Anteroom of Death“, která jako by předznamenala silně působící kousky z „Colours in the Dark“ – „Mystique Voyage“, „Until Silence“ a „Medusa“. Z nové desky zaznělo hned sedm skladeb z celkových deseti.
Singlová „Never Enough“ byla doplněna o instrumentální jam, během kterého si TARJA obligátně převlékla šaty. Svému jindy decentnímu vkusu zasadila tvrdou ránu, když se při návratu na pódium třpytila jako disko koule. Na čem trpěl zrak, však naštěstí vynahrazoval sluch, tedy spíše TARJIN perfektní čistý hlasový projev, kterému pomohl i křišťálový zvuk.
Opravdové klenoty si TARJA schovala až do přídavku. Mike Terrana ho uvedl bubenickou předehrou „Victim of Ritual“, vrcholu večera. Z emotivního, výškami protkaného refrénu, naskakovala husí kůže a doslova z něj mrazilo v zádech. Jedinečná píseň, jež je naživo ještě daleko působivější než na studiové nahrávce. Další skladbu nečekal zřejmě vůbec nikdo, ačkoliv ji chtěl slyšet snad každý, jak bylo patrné z šílenství, které se v publiku strhlo, když TARJA zapěla její úvod: „I Wish I had an angel…“ Po osmi letech jsme píseň mohli slyšet s původním hlasem, byť pochopitelně chyběl Marco Hietala, jehož ale více než obstojně zastoupil Alex Scholpp. Tento hit z dílny NIGHTWISH udělal famózní pomyslnou tečku za koncertem. Tou definitivní se stala příhodně nazvaná skladba „Until My Last Breath“. TARJA se publiku skutečně odevzdala, podala perfektní pěvecký výkon a své hudební barvy přivedla k životu. Od rocku si v předešlých měsících dala pauzu (zejména s projektem BEAUTY AND THE BEAT) a jak sama mezi řečí naznačila, je nadšená, že se k němu zase vrátila.
Oproti What Lies Beneath Tour může současná show působit okleštěně, obyčejně, jednotvárně. Pryč je tradiční Terranovo sólo na bicí, rovněž akustický set TARJA vypustila. Kvalita však neutrpěla ani trochu a to je pro fanouška to hlavní. „Miluju vás,“ ten večer zaznělo mnohokrát. TARJE se takové prohlášení jen těžko nevěří a i díky tomu se již můžeme těšit na další koncerty v ČR.
Text: Adam Musil Foto: Radek Šich - kompletní fotogalerii naleznete zde
Pozn.: Příspěvky z rubriky Čtenář redaktorem, nejsou redakčně upravovány.
