V aktuálním čísle na straně 11 najdete rozhovor se zakladatelem německého festivalu Summer Breeze, Achimem Ostertagem. Jak to ale někdy s rozhovory bývá, materiálu je příliš a míst v časopise málo. Proto jsme se rozhodli nezahodit zbytek do koše, ale naservírovat vám ho zdarma na webu. Pro kompletní info o tomto „malém velkém“ festivalu čtěte web i tisk.
V roce 1999 jste se vrátili, udělali ze Summer Breeze dvoudenní akci a všechno už šlo lépe, ne? Jo, o dost lépe. Potkal jsem pár lidí z hudebního byznysu, z Nuclear Blast a z Metal Blade a už hrály známější kapely z německé scény.
Postupně jste ze stanu přešli na open air. Bylo to kvůli nárůstu počtu lidí? Myslím, že jsem využil příležitosti, že tehdy nebylo mnoho open airů. Jel jsem v roce 1997 na Wacken, takže jsem nabral inspiraci a měl jsem šajna o tom, jak udělat akci pod otevřeným nebem. V roce 2000 se z nás stala třídenní záležitost a myslím, že jsme udělali dobře, protože za nějaké tři čtyři roky už byla open airů spousta. My jsme začali dostatečně brzy a měli jsme úspěch od začátku.
Místní na vašem současném působišti v Dinkelsbühlu k vám cítí otevřenost. Jsou nadšení, že tam jste kvůli penězům, které přitečou do vesnice, nebo se dívají na lidi v černém podezřívavě? První roky měla spousta místních obavy, neboť nevěděli, co mají čekat, ale nyní je drtivá většina lidí, se kterými pracujeme, nadšená. A ekonomika taky, jelikož za těch pět dní se utratí dost peněz. Takže buď vydělají nějaké peníze, nebo se aspoň dobře pobaví.
Jaká je filozofie Summer Breeze? Je to tebou zmiňovaná rodinná atmosféra? Ano, je to pro nás důležité, nejen u návštěvníků, ale i u naší crew. Hodně lidí z crew mi říká, že jsme jako jedna velká rodina. To je pocit, který převládá u návštěvníků Summer Breeze, jedna velká metalová rodina. A v té písni se praví „Summer breeze makes me feel fine“ čili to může být klidně náš slogan.
Minulý rok byly na německých festivalech potíže se silným větrem. Jak jste se vypořádali s nepřízní počasí? Minulý rok jsme měli štěstí, protože předpověď hlásila silný vítr, ale nakonec z toho nic nebylo. Ale rok předtím jsme museli festival přerušit a požádat lidi, aby šli do stanů, do aut nebo do sálů vedle ve vesnici. Ale opět jsme měli štěstí, protože nejhorší část se nám vyhnula a za hodinu jsme zase jeli. I tak jsme ale na všechny eventuality připravení a máme plány a postupy. Třeba Rock Am Ring nebo Southside museli zavřít po dni nebo dni a půl, a to jsi pak jako promotér festivalu v dost těžké pozici. Ale zdá se, že problémové počasí je spíše otázkou května a června, během srpna, kdy jsme my, je klidnější.
Bojujete s nějakými přetrvávajícími obtížemi, jako je například proslulé wackenské bahno? Ne, u nás není nic takového.
Tak to máte štěstí. Když už mluvíme o Wackenu a další německých festivalech, berete si z nich inspiraci? Jste přátelé nebo partneři s ostatními organizátory v Německu? S většinou festivalů, které běží dlouho, jako jsou Wacken, Party San či With Full Force, jsme dobří partneři. S některými mluvíme více, s některými trošku méně, ale vždycky když se potkáme, je to dobrá výměna myšlenek a debata o situaci na trhu. Nese se to spíše v přátelském duchu. Není to drsný konkurenční boj, ale každý se samozřejmě dívá, jak ostatní dělají věci, zejména jak se vypořádávají s bezpečností, co dovolí a co ne. Snažím se i navštěvovat nové a zahraniční festivaly, abych se inspiroval. Celý můj tým cestuje a jezdí po festivalech.
Byl jsi ty osobně nebo někdo z tvého týmu na nějakém českém festivalu? Ještě ne. Brutal Assault je jen týden před námi a Masters of Rock je ve stejný víkend jako Rock Harz, se kterým úzce spolupracujeme posledních šest let. Takže jsem neměl nikdy čas na návštěvu. S kluky z Brutalu ale mluvíme, protože jsou týden před námi a snažíme se s nimi sdílet kapely. Možná jednou budu mít dostatečný počet lidí, co pro mě budou pracovat, a pak si vezmu týden před Summer Breeze volno, ale to může trvat dalších pět let.
Když jsi na festivalu, jak se osobně vypořádáváš se stresem? Daří se mi to rok, co rok zlepšovat. Mám lidi, co pro mě pracují, každý má svou agendu a já spíš jen řeším problémy, když nějaké nastanou. Musím být přítomný u hodně věcí, ale jelikož jsem od přírody klidný kluk, starám se hlavně o řešení daného problému a příliš se nerozčiluji. Myslím, že se problémy řeší lépe, když jste v klidu. Nenechávám tedy stres mluvit za mě a jsem v pohodě.
To je zdravý přístup. Zažil jsi někdy něco s fanoušky nebo s kapelou něco, co si budeš pamatovat do konce života? Každý rok se děje spousta legračních historek. Když se mi podaří booknout kapelu, kterou jsem hrozně moc chtěl nebo k ní vzhlížím, pak je ten pocit, když vám na festivalu hrají vaši hrdinové, úžasný. Když hráli FINTROLL na Summer Breeze poprvé, to bylo tuším v roce 2000 nebo 2001, musel jsem je vézt na letiště do Frankfurtu, protože ostatní už byli příliš unavení po celém festu. Tak si je jedu vyzvednout k hotelu, ale nejsou tam. Ve městě byly zrovna místní slavnosti s trhem, hráči na trumpety a dalšími hudebníky a uprostřed toho všeho seděli ožralí FINTROLL a hráli s místními na svoje bubny. Nedávno jsem se viděl s jejich bývalým bubeníkem Sumuem a on na to se smíchem vzpomíná. První roky byly na podobné historky bohaté.
Říkáš hobby, ale máš i vlastní společnost Silverdust. Z festivalu žiju celý rok, myslel jsem to tak, že mě má práce naplňuje a stala se i mým hobby. Ale musím z ní žít, je to více než plný úvazek. Když odjedu na dovolenou a pak se z ní vracím, neříkám si: „Ach jo, zítra zase do roboty.“ Ostatní taky v neděli večer nevzdychají, že tam v pondělí zase musí, každý má svou práci opravdu rád a těší se do ní.
Čím se zabýváš kromě pořádání Summer Breeze? Máme asi dva tři další koncerty ročně, pomáháme klukům z festivalu Rock Hard a mám ještě jednu společnost, která půjčuje vybavení na festivaly, které máme pro Summer Breeze. Bezpečnostní zařízení, ploty, nášlapky, potrubí. Všechno, co potřebuješ na festival. Ale je to lokální záležitost pro menší akce v okolí. A stejně mi 90 procent času zabere Summer Breeze.
Co si přeješ do budoucnosti? Máš nějaký cíl, který bys chtěl naplnit? Pokud zůstane vše tak, jak je nyní, budu nadmíru spokojený. Pokud k nám bude jezdit 35–40 tisíc lidí, budeme mít dobré kapely a vyhne se nám přírodní či jiná pohroma, pak budu naprosto šťastný.
