Steven Wilson nepolevuje ani ze svého studiového ani koncertního nasazení, přestože PORCUPINE TREE stále spí. A anglický multiinstrumentalista, zpěvák a čím dál komplexnější umělec na tomto stavu zjevně nehodlá nic měnit. Je to jen chvilka, co vydal vynikající novinku „Hand.Cannot.Erase“, a už se svou špičkovou doprovodnou kapelou opět brázdí koncertní pódia. O Velikonocích zavítal do Prahy a upletl zde pomlázku z mnoha neviditelně se proplétajících pružných a životaschopných hudebních prutů. Set byl postaven především na novince, ale výlety do Stevenovy sólové minulosti přišly rovněž na řadu.
Pro mě osobně je sice skutečnost, že jsem už podruhé absolvoval jeho koncert vsedě, poněkud limitující k tomu, kolik energie jeho hudba obsahuje, ale to je asi jediná výtka, co k tomuto večeru můžu dodat. Hovoříme zde sice o Wilsonově sólové tvorbě, ale myslím si, že bez všestranného baskytaristy Nicka Beggse, který suverénně k precizní hře přidával i doprovodné vokály, bubenické vysmáté bouře Marco Minnemanna, decentního klávesisty Adama Holzmana a virtuózního kytaristy Guthrieho Govana, který i v Praze působil dojmem, že ho kapela do tourbusu nabrala nějakým omylem, si už těžko lze jeho turné představit.
Intenzitu skladeb podporovala videa, která byla k novince „Hand.Cannot.Erase“ pořízena v Polsku. Do scenérie anonymního sídliště se tak pocitově dostal velice snadno i našinec. Ale řekl bych, že Wilsonova hudba by skvěle fungovala i bez pláten a dalších ozdob. Dvouhodinový koncert ufrnkl stejně jako havran, který odmítl zpívat, když se dvířka klícky otevřela. Před námi se sice pro změnu otevřela scenérie noční Prahy, ale myslím si, že většina z nás ještě dlouho po odchodu z Hybernie neopustila svět Stevena Wilsona.
text: Jan Kozák
