Je tomu už mnoho let (více než 40), co se na hudební scéně objevil styl později odborníky zařazený do škatulky jako speed metal. Ano, časem z něho vyrašilo nepočítaně dalších spřízněných hudebních stylů nebo řekněme poddruhů, ať už to je na jedné straně power metal, melodic metal, symphonic metal, fantasy metal, atd., tak na straně druhé také jednoznačně black metal a thrash metal. Z toho vyplývá, že do skupiny speed metal lze zatřídit i raná alba téměř všech amerických thrasherů.
Třeba když si poslechnete první album METALLIKY, tedy „Kill´em All z roku 1983, tak toto album jednoznačně obsahuje všechny atributy pro škatulkářské zařazení v rámci kategorie speed metal. Ještě i takové „Ride the Lightning“ by se dalo považovat za spíše za speedmetalové než thrashmetalové album. No, a co třeba takoví ANTHRAX a jejich „Fistful of Metal“? Jednoznačně. Anebo SLAYER a jejich „Show No Mercy“? Jasná věc. Každopádně jistá provázanost mezi speed metalem a raným black metalem či posléze thrash metalem je více než zřejmá. Společným pojítkem je především svižné tempo skladeb, které udává kanonáda bicích. Dalším znakem jsou riffující kytary, pumpující baskytara a v případě speed metalu pokud možno čitelný (nezastřený) vokál s převažujícími výškami.
EVROPA
My při našem ohlédnutí za kořeny speed metalu zavítáme v prvé řadě k našim západním sousedům.
HELLOWEEN
První jméno, které by se nám mělo vybavit při slově speed metal, jsou světoznámí HELLOWEEN. Zejména jejich eponymní pětipísňové EP, ale i v podstatě celé regulérní album „Walls of Jericho“ z roku 1985 je jasnou speedmetalovou tvorbou.
Ale co třeba takoví klasici ACCEPT a jejich svižný nářez „Fast As A Shark“?
Když jsme v Německu v polovině osmdesátých let, tak stoprocentně nesmíme opomenout také ranou tvorbu RUNNING WILD. První 2 alba byla po textové stránce sice cítit nastupující black tematikou, ale hudebně se tam zaskvěly i totálně speedmetalové záležitosti – „Victim of States Power“, „Adrian“, „Fight The Opression“. Od třetího alba „Under Jolly Roger“ se, jak všichni víme, frontman Rock´n´Rolf vydal na hudební cestu opředenou tematikou pirátství - toho skutečného, nikoliv internetového.
RUNNING WILD
Pokud jsme zmínili RUNNING WILD, tak musíme stoprocentně uvést prvotní tvorbu dnes už světoznámých BLIND GUARDIAN. Tito „pohádkáři“ vydali v roce 1988 nekompromisní speedmetalové album „Battalions Of Fear“. A i následná alba „Follow The Blind“a „Tales From The Twilight World“ moc neztrácí z přímočarosti, která je pro speedmetal tak typická. Už se sice začínají objevovat pro tuhle kapelu signifikantní „kudrlinky“, které pak vygradují v roce 1992 na albu „Somewhere Far Beyond“.
BLIND GUARDIAN
Čtveřici těch aktuálně až světoznámých průkopníků speed metalu v Německu doplňuje neúnavný Peavy Wagner se svým nestárnoucím kombem RAGE. Ano, minimálně první dvě alba („Reign Of Fear“, „Execution Guaranteed“) lze s klidným svědomím označit jako speedmetalová, i když obsahují samozřejmě i pomalejší songy na pomezí hard´n´heavy.
Na druhou stranu se v osmdesátých letech v Německu objevují i také spolky, které nepronikly do řekněme světového povědomí. V rámci našeho povídání mrkneme i na ně.
LIVING DEATH
Takovou kapelou jsou např. LIVING DEATH. Zejména jejich druhé album „Metal Revolution“ je v podstatě speedmetalová klasika. Obsahuje sice i pomalejší skladby („Rulers Must Come, „Screaming From The Shambles“, „Deep In Hell“), ale jinak to je kvapík od A až do Z. Rovněž ječák vokalisty Toto Bergmanna se stal jakýmsi prototypem vokálu typického pro speed metal.
Jak už bylo řečeno, odlišit speed metal od počátků tvorby blackmetalových kapel je někdy dost složité, docházelo ke vzájemnému prolínání a v podstatě i k jisté symbióze. Jediným odlišujícím prvkem mezi oběma hudebními odnožemi se tak staly texty. Ve speed metalu pojednávají především o válkách, hrdinských činech, ale i násilí, korupci, drogách či jiným závislostech, o silné lásce, vášni apod. Prostě je tam patrné prosycení energií, která je pak hudebně prezentována i navenek.
BATHORY. Tak tuto švédskou veličinu netřeba představovat, každý pravověrný blackmetalista přeci musí znát. Co ale koketuje se škatulí speed metal, je stoprocentně jejich song z roku 1983 „The Return Of The Darkness and Evil“ (verze ze sampleru Scandinavian Metal Attack), který může bez nadsázky nazván hymnou jak právě se v té době probouzejícího black metalu, tak po hudební stránce v podstatě i speed metalu.
IRON ANGEL
Podobně jsou na tom i švýcarští CELTIC FROST a jejich pecka „Circle Of The Tyrants“, kterou lze také s klidným svědomím zařadit do škatule speed metal.
Když jsme u toho prolínání s black metalem, tak i první album německých IRON ANGEL, které je možné hudebně jednoznačně zařadit do speedmetalové škatule, si zejména v lyrice pohrávalo s tenkrát nově probublávajícím „černým kovem“.
V satanisticky orientovaných textech většiny skladeb se o tom snadno přesvědčíme – už samotný název „Hellish Crossfire“ napovídá, o čem že to bude, skladby „Sinner 666“, „Black Mass“ už nikoho nenechají na pochybách. Ale hudebně je toto album pecka, která dle mého soudu, škatulku speed metal stoprocentně naplňuje. Následný počin „Winds of War“ si statut speedmetalového alba ještě udržuje, je však kompozičně propracovanější a muzikantsky řekněme technicky zdatnější.
Konec prvního dílu
Autor: Marek Balada
