**Zlínské čtyřkoncertí bylo završeno (a to po všech stránkách) thrashovou kolonou, které vévodila SEPULTURA. To však neznamená, že by se ostatní kapely nechaly zahanbit. **
Už kanadští MORTILLERY namydlili svůj osmdesátkový speed/thrash do pomalu houstnoucího publika se vší vervou a zpěvačka Cara předvedla, že ikony tvrdších žánrů třeba v podobě Sabiny Classen, mají zdatné učednice. Popravdě MORTILLERY trochu klamou tělem a to doslova. Celá kapela je poměrně drobné fyzické konstituce, ale metalový průvan udělali stejný jako dvoumetrová chlapiska (včetně dvou slečen).
Můj zájem však už byl upřen na FLOTSAM AND JETSAM, kteří po vydařené desce „Ugly Noise“ kují thrashové železo, dokud je žhavé. A proto natočili znovu druhé album „No Place for Disgrace“ a skladby z této desky byly pilířem jejich setu. Škoda, že tak krátkého, protože avizovaný druhý (spíše teda třetí) dech se opravdu podařilo chytit a jménu FLOTSAM AND JETSAM se snad konečně dostane patřičného ocenění. Možná, že se měla tato americká thrashová legenda přejmenovat, jako to svého času udělali holandští OCCULT.
Pod novým názvem LEGION OF THE DAMNED sklízejí jen úspěchy, ale jsou to úspěchy zasloužené tvrdou dřinou na tour. Stejně jako jejich mnozí deathoví krajané, má tato pětice do sebe zažraný starý poctivý přístup k thrash metalu. Sice nejsou možná tak invenční, ale jejich koncert, to je jako běh ve spršce kulek. A to, že před dvěma lety začali LOTD využívat i služeb druhého koncertního kytaristy Heina Willekense, můžu jen kvitovat. Ve čtyřech to taková palba nebyla.
Zato SEPULTURA se po ořezání své kytarové vozby pouze na nástroj Andrease Kissera nikterak neošidila. Pokaždé to byl neskutečný masakr a v neděli večer i vzhledem k tomu, že ještě pluju na tomto čerstvém zážitku, možná i největší, co jsem od této kapely zažil. Prakticky nemám představu, jak mohla tak rychle uběhnout hodina a půl, protože od dvojičky úvodních naprosto nových skladeb „Trauma of War“ a „The Vatican“ až po přídavek „Ratamahatta“ a „Roots Bloody Roots“ mi to připadalo jako okamžik. Energie, nasazení, chuť do hraní – to provází současnou SEPULTURU a dává na frak obrobně jménem SOULFLY. A když si vzpomenu na statického Maxe v rámci CAVALERA CONSPIRACY (na pražském druhém ročníku SONISPHERE), opravdu si nemyslím, že réunion by něčemu prospěl (teda kromě některých bankovních účtů). Mimochodem, minulý týden jsem žehral na vzduch v klubu, větrání prostor mezi kapelami pomocí nouzových východů tuto situaci o hodně vylepšilo. Pravda při SEPULTUŘE bylo v závěru zase vedro, ale tahle kapela by způsobila saunu i v plně funkčním mrazáku.
Fotogalerii Zdenka Zeleného naleznete zde
