Kytarista ANTHRAX Scott Ian přiznává, že kapela měla dvakrát rozvážit, než vyhodila Belladonu a nahradila ho Johnem Bushem.
Joey Belladonna, jehož nejnovější návrat byl oficiálně ohlášen v květnu 2010, byl původním zpěvákem ANTHRAX v období 1984 až 1992 a je považován za součást klasického složení kapely, spolu s Danem Spitzem, Scottem Ianem, Frankem Bellem a Charlie Benantem. Tato sestava se dala dohromady na dva roky v roce 2005. Belladonův hlas je přítomen na deseti deskách, kterých se prodalo přes osm milionů kusů na celém světě.
„Prostě jsem tenkrát neměl už trpělivost, myslím, že můj největší problém byl, že jsem psal slova a nemohl se už dál smiřovat se skutečností, že je někdo jiný zpívá. Ale já neuměl zpívat a nemohl jsem se stát zpěvákem ANTHRAX. Prostě jsem se přes to nemohl přenést. To jsou moje slova, moje pocity a emoce a ty přece nejsi já. A když jsem je slyšel nazpívané, tak zněly jinak než v mé hlavě. Ne, ne, má to být takto a takto,“ popisuje Ian svoje pocity.
„Moje řešení tenkrát bylo, že jsem se obrátil na zbytek skupiny a řekl, že buď to bude Joey nebo já. Vytáhl jsem stejnou kravinu jako Neil Turbin (bývalý zpěvák ANTHRAX) před lety a dožadoval se změny. A mysleli si to všichni, byli jsme na stejné vlně a cítili jsme, že co jsme udělali v ANTHRAX v osmdesátkách a raných devadesátkách bylo minulostí. Zvuk se měnil. Když si poslechnete ‚Persistence Of Time‘ (1990), má hudebně více co do činění s ‚Sound Of White Noise‘ (1993), na které poprvé zpíval John Bush, než se ‚State Of Euphoria‘ (1988). Směřovali jsme hudebně někam jinam a Joey si tenkrát asi myslel, že už nás nereprezentuje.“
Dnes však vidí Joyeho unikátní vokální přínos Scott v jiném světle. „Strávil jsem rok psaním své knihy (I’m The Man: The Story Of That Guy From Anthrax) a když se dívám zpětně na to období a jsem znovu duševně tam, tak si myslím, že jsme mu měli dát šanci. Nedali jsme mu šanci a opravdu nevím, proč jsme toho nebyli schopni. A pamatuji se, jak se mě několikrát náš manažer Jonny Z ptal, jestli si jsme jistí.“ ANTHRAX chtěli přitvrdit a mysleli si, že to s Belladonou nebude možné. „Chtěl jsem větší tvrdost, nechtěl jsem Lemmyho a John Bush ji přinesl,“ dodává Scott.
Joye Belladona byl tenkrát hodně kritický k rozhodnutí kapely vyhodit ho, když byla na vrcholu. „Z osobního pohledu, bylo to na pytel, jelikož jsem po celé ty dlouhé neměl šanci s nimia zpívat. Na všech těch nahrávkách jsem mohl být já. A to, co tenkrát dělali bylo, no, řekněme jiné. Honili se za jinou představou a to tvrdím pořád. Nebyl důvod se odklánět od vytyčené linie.. Ale víš co, to je minulost a nyní jsme tady,“ popisuje Belladona svůj pohled na věc.
