Brutální novicové TEMPLE OF DREAD se moc nemažou s nějakými předsudky a mastí svůj death metal řádně od podlahy. Inspirace jsou jasně dané, ale to ostatně uslyšíte sami. Kytarista Markus nám pootevřel poklop do svého obrněného krasavce. Držte si klobouky, lezeme dolů!
Text: Bob Zelenka
TEMPLE OF DREAD je velice mladá formace, takže co bys o ní na začátek řekl?
Naši hudbu lze popsat velice jednoduše. Snažíme se od počátků podchytit ducha raných let, kdy hranice mezi death a thrash metalem nebyly ještě nijak výrazné. Hrajeme rychlé skladby s chytlavými refrény a pasážemi. Rozhodně nikoho nekopírujeme, ale na druhou stranu posluchači u nás nemohou očekávat nějaké velké inovace. (smích)
Vaší první nahrávkou byl hned dlouhohrající debut z loňského roku „Blood Craving Mantras“. Bez demosnímku, bez EP, okamžitě plnohodnotný nářez. Museli jste si asi hodně věřit, že?
Divil by ses, ale nebyl jsem si jist ani trochu! Mým cílem bylo nahrát pár skladeb, o které jsem se chtěl podělit se svými kamarády. Jörg s Jensem mě přesvědčili, abych je poslal několika vydavatelstvím, a nevěřil bys, obratem se mi ozvalo šest z nich.
Tak to byl fofr! Nicméně soudím, že máš v sobě docela materiálový přetlak, protože neuplynul skoro ani rok a už jste zde s novou deskou „World Sacrifice“.
Jsem všeho plný. (smích) Někdo by si myslel, že po tak krátké době budou na albu i nějaké starší skladby, které se na debut nevešly, ale není to tak. „World Sacrifice“ je čistě o nových, čerstvých skladbách. Přiznám se, že nevím, jak se mi vše rojí v hlavě, ale už teď mám hotové dokonce tři skladby pro další album.
Když jsem novinku slyšel poprvé, extrémní energie s dunící dynamikou mě doslova posadily na prdel… byl zde znát hodně živý feeling.
Přesně tohle byl náš cíl. Posluchač by měl mít pocit, že je přítomen živému koncertu tím způsobem, že ho naše energie a dynamika přitlačí do křesla od první skladby. Bez delších pauz, bez možnosti se nadechnout, jde jen o čistou energii. Náš nový bubeník Jörg si vzal na starost produkci alba a zmíněné elementy se mu podařilo do naší hudby skvěle zapracovat a zhmotnit.
Nemohu si pomoct, ale vokální styl mi od prvního momentu strašně připomíná legendárního řvouna Paula Speckmanna. Byl Paul se svou hydrou MASTER inspirací?
Samozřejmě! MASTER jsou pro nás ohromnou studnicí inspirace, nejenom co se hudby týče. Mají takovou neskutečnou, opelichanou, provokující až punkovou image. Když jsem dával dohromady materiál na „World Sacrifice“, poslouchal jsem jejich starší alba, což mělo velký efekt. A ani náš vokalista Jens nelenil a Paula si docela hodně naposlouchal. (smích)
Nahráli jste rovněž předělávku „Sold Baptism“ od neskutečných MORGOTH. Skladba sedne ke zbytku jak zadek na mísu. Hrála i tato formace nějakou roli při vašem hudebním růstu a vývoji? MORGOTH jsem poslouchal více jak čtvrtstoletí. Pro mě osobně je album „Cursed“ vůbec nejlepším německým deathmetalovým albem vůbec. Skladba „Sold Baptism“ je jenom samotnou třešničkou na dortu. Samozřejmě, tahle formace mě hodně ovlivnila, což určitě je patrné z několika pasáží našich skladeb. Jsem velmi pyšný, protože nedávno mi volal sám zpěvák Marc Grewe s tím, že se mu naše nové album velice líbí, i jejich předělávka. Ohromná čest!
Pocházíte z Dolního Saska, které leží blízko Holandska. Máte tedy blízko k tamní, velice nabušené extrémní scéně. Má geografická poloha na kapelu nějaký specifický dopad?
Holandsko mělo vždy lepší kapely v našem žánru. V zemi tulipánů je spousta kapel, které nás inspirovaly, nebo dokonce stále inspirují. Jako dobré příklady bych mohl uvést GOD DETHRONED, HAIL OF BULLETS, ASPHYX nebo samozřejmě PESTILENCE, jejichž kytarista Rudger dokonce nahrál na naše nové album bravurní sólo ve skladbě „Symbiotic Delusion“.
Po textové stránce se vydáváme na válečná pole, kde bitevní vřava vrcholí. Tíhnete cíleněji k první nebo druhé světové válce? Máš zde nějaké oblíbené období, jestli to tak mohu říct?
Ano, píšeme skladby o válce, ale obvykle z jiné perspektivy. Skladba „World Sacrifice“ je například o pilotovi, který shodil atomovou bombu na Hirošimu a Nagasaki. Bomby byly před svým shozením požehnány a z pilota se doslova stal mučedník. Další „Straying the Battlefields“ pojednává o věčném zlu, které dřímá všude a ve všem, a je zrodem všech válek. Kromě válečných témat se zabýváme i mentálními nemocemi, lidským zoufalstvím a neštěstím. Navíc se snažíme sem tam do textů vklínit kousky černého humoru.
Jsi sběratelem válečných memorabilií? Někteří kolegové z hudební branže sbírají vojenské předměty, jako Piotr z VADER, Morgan z MARDUK nebo i legendární, nikdy nezapomenutelné ikony Lemmy z MOTÖRHEAD a Jeff Hanneman ze SLAYER.
Nejsem až tak velkým fanouškem a nic z vojenského sortimentu nesbírám. Ale na druhou stranu jsem takovými předměty hodně fascinován. Můžu se válečným muzeem brouzdat hodiny, zvláště pak speciálním námořním muzeem, kde jsou válečné lodě a ponorky. Války obecně ukazují, ve své holé podstatě, nejhorší lidské vlastnosti a excesy. Myslím, že některé osobnosti na metalové scéně by neměly až tak moc flirtovat s děsy z temných propastí minulosti….
Momentálně je situace na hudební scéně docela v prdeli díky svinskému viru, stejně jako pro normální lidi. Jak vše vnímáš ze svého úhlu pohledu? Jak virus ovlivnil tvůj život?
Po profesionální stránce má na mě nastalá situace skutečně masivní dopad, protože pracuji v turistické sekci. Po osobní stránce má mince dvě strany. Chybí mi samozřejmě mnoho koncertů, které jsme měli naplánované. Měli jsme hrát například s AUTOPSY, DISMEMBER, BENEDICTION, BODY COUNT, ROSS THE BOSS, a dokonce s IRON MAIDEN. Taktéž mi chybí setkávání s přáteli. Na druhou stranu mám spoustu času pro sebe a svoji rodinu.
Jsi spíše optimista nebo pesimista vzhledem k současnému stavu? A kdy vidíš světýlko na svém zesilovači zářící na pódiu?
Nejsem si jist. Normálně bývám optimistou, ale momentálně asi ne. Líbí se mi individuální přístup některých jedinců a skupin, ale obecně se lidstvo ve stádu chová jako idiot v největším možném měřítku, jak je to jenom možné. Momentálně se objevilo pár možností, nebo spíše snah pořádat koncerty za striktních a jasně daných pravidel. Ale má to vůbec smysl takové akce pořádat? Užiješ si vůbec takovou okleštěnou show?
