Na rozhovor s THE PANT jsem se těšil. Kluky znám dlouhé roky a přestože nejsem úplně fanouškem klasického hard rocku, viděl jsem jejich vystoupení několikrát a vždy jsem odcházel dobře nalazen. Jejich koncerty jsou pro mě ukázkou toho, jak se dá dělat dobrý hard rock. Tentokrát jsem naposlouchal jejich aktuální DVD "15 Years Anniversary" a setkali jsme se v bruntálské rockové špeluňce Barbar, abychom si popovídali. Na setkání dorazil basák a zpěvák Roman Kočiřík s kytaristou Víťou Jelínkem, takže THE PANT jsou vám k dispozici právě teď.
Nejprve bych vás požádal, abyste kapelu představili, trochu přiblížili historii a důležité milníky v dějinách THE PANT. Kapela vnikla na podzim roku 1996 na troskách progres HC kapely MASTROYANY, kde tehdy působili Roman - basa a Pepa Šustr - bicí. Po čase se ke kapele přidává kytarista Luboš Tesař a kapela v tomto složení obráží klubová i festivalová pódia po celé republice. Zásadním milníkem v historii byla personální rošáda kdy na post kytaristy nastupuje Víťa Jelínek a za bicí usedá Tomáš Vaca. Vznikají desky jako "Straight Way to Hell" nebo "Louder!". THE PANT se představují na prestižních tuzemských festivalech jako jsou Rock for People, Noc plná hvězd, Sázava fest, Muzika. V novém složení jsme zažili finále Metalgate Massacre a vyhráli jsme Rockarenu - Líheň a konečně se nám podařilo prorazit na zahraniční pódia do Německa, Polska, Běloruska, Rakouska a na Slovensko. Celkově jsme už odehráli více než šest set koncertů. Tak snad to pojede všechno dál, no.
Patnáct let existence, pořád ten dřevnitý a neústupný hard rock. Neunavuje vás to už? Je pravda, že patnáct let je dlouhá doba. Ale podívej se, mnozí tu svou káru táhnou ještě mnohem déle a funguje to. I v nové sestavě jsme věděli, kterým směrem se chceme vydat. Nepřemýšlíme, jestli udělat písničku podle nějakého vzorce. Zda-li bude pomalá, rychlá a nebo se vydáme za hranice hard rocku. V zásadě nás v tom tvůrčím procesu nic moc neváže, takže škatulky metal, hard-rock neřešíme. Nejsme nějak ortodoxní. Prostě se musíme všichni tři shodnout na tom, že se nám riff, melodie nebo motiv zdají dostatečně dobré na to, aby z toho byla písnička. Aby v sobě měla energii, nějakou sílu, aby se nám líbila, to je podstatné. Pravda ovšem je, že v poslední době jsme zkusili předělat naše tradiční písničky do trochu jiného hávu. Jednou ve stylu ska, podruhé country, další funky, jazz, swing. Ne, nepřemýšlíme o odklonu od hudby, kterou máme tak rádi. Neříkáme ale, že nějaké překvapení pro fanoušky v budoucnu nepřipravíme.
Co vaše texty? Nebylo by pro vás lepší dělat písničky v češtině? Není tajemstvím, že čtvrtým členem kapely je náš dvorní textař Vojta Urbánek. Jasně, že si každý rád "zabéká" jednoduché texty, kterým navíc rozumí, úspěch spousty kapel je postaven především na tomhle. Rozhodně bychom ale neradi spadli do nějaké zábavovky. Tohle určitě není naše cesta. Ono napsat kvalitní text českém jazyce je velice těžké. Chceme mít a zatím máme takové texty, za které se ani po letech nebudeme muset stydět. Vojta jednou prohlásil, že text právě v češtině bere jako výzvu, tak uvidíme co přinese čas. Naše texty pojednávají o normálních věcech ze života obyčejných lidí. Mezilidské vztahy, lásky, nevyslyšené touhy, rozepře a zklamání. Nechybí samozřejmě hospoda, pařby a tak. Angličtina nám přijde ideální, vyhovuje nám. Vojta to dělá na úrovni, takže není co řešit.
Již několik měsíců je k vidění váš zdařilý videoklip k písni "Burning In Hell". Líbí se mi jeho zpracování i volba písně, která má silný refrén. Jak video vznikalo? Vybírali jsme původně ze tří písní, mezi nimi byla také pomalejší "Time After Time". Nakonec jsme se ale shodli na "Burning In Hell". Spolupracovali jsme s filmaři ze Zlína. Přinesli výborné nápady, scénář a my si řekli: "Jo, tohle je ono!". Natáčeli jsme to celkem šest dní na několika místech tady v regionu a část na dálnici u Holešova. Bruntálští určitě poznají legendární místo "na halách", které je ale dnes zároveň velice nebezpečné, soubor těch staveb už roky nekontrolovatelně chátrá a nevíte, kdy vám spadne na hlavu. Natáčelo se koncem října, v noci už byly teploty pod nulou, takže scény v tílku ve čtyři ráno byly docela mazec. Přesto jsme ale získali výbornou zkušenost, jak takové klipy vznikají. Zážitkem byla jízda v Mustangu. To si musel prostě každý vyzkoušet. Jsme s videem maximálně spokojeni.
Vašim nejnovějším počinem je nové DVD. Musím jej celkově pochválit - koncertní záznam z Letnice má velice autentickou atmosféru, výborný videoklip, skvělé vzpomínky ze starých záběrů i fotek. Podařený přebal DVD z dílny známého výtvarníka Deathera. Celkově opravdu dobré. Díky moc. Tak bylo to už naše druhé DVD. Na rozdíl od toho předchozího, které vznikalo úplně spontánně a kde jsme do toho šli po hlavě, aniž bychom věděli, jak to vlastně má vypadat, jsme na novince už přeci jen trochu věděli o čem to bude. K patnácti letům existence THE PANT jsme přemýšleli nad nějakým dárkem pro věrné fanoušky a DVD z koncertu nám přišlo jako dobrý nápad. Snad se to vše v rámci možností povedlo. Nám přesně šlo o zachování té koncertní atmosféry. Jistě, ve studiu a ve střižně se pak trochu pracovalo s drobnými úpravami, ale jinak je to opravdu autentické, včetně chyb při hraní nebo zpěvu. Přitom jsme celý festival organizovali, lítali kolem spousty věcí a nikterak speciálně jsme se tudíž nepřipravovali. Když se na vystoupení podíváte, uděláte si docela přesný obrázek o tom, co se od nás dá očekávat na koncertech. Deather pro nás odvedl velmi dobrou práci, ostatně jak je jeho zvykem. Svému řemeslu rozumí, o tom žádná. S odstupem času je potřeba říct, že největší strach jsme měli asi ve chvíli, když už byla připravená technika, nastavené kamery a okolo areálu se honily ty správné bouřkové mraky. To byly docela horké chvilky.
Koncertní část DVD jste natáčeli na festivalu Letnice. Co byste nám o něm mohli říct?
Letnice? To je takové naše dítě. Jedenáct let jsme Letnice pořádali v Břidličné, v posledních letech jsme akci přestěhovali do Bruntálu. Když se podíváme do minulosti, vystupovali u nás takové legendy jako ROOT, PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, ARAKAIN, VYPSANÁ FIXA, BORON a spousta známých. Letos máme pro fanoušky připravené vystoupení legendy CITRON. Na festival chodí pravidelně kolem pěti set lidí, všude vládne taková domácí atmosféra. Někdo z přátel to definoval jako "levný, čistý, příjemný a nenáročný jednodenní festival". S tím se dá jen souhlasit. Přijedťe se 7. července do Bruntálu podívat.
Festivalová sezona se pomalu dává do klusu. Jaké jsou vaše plány, kde vás můžeme vidět? Co nějaké zážitky z cest? Jak už jsme zmínili, nejbližším hraním budou 7. července Letnice, vystupujeme také na dalších koncertech a četných motosrazech. Namátkou bych uvedl třeba 21.července v Krnově na Northern Agression festu. Tentýž den ještě hrajeme v Uhelné u Jeseníku na Beer festu a tak by se dalo pokračovat. Aktuální seznam koncertů najdete na našich stránkách. Určitě se také těšíme na akci Rocková Ostrava 18. srpna, kde vystupují jako hlavní hvězdy KABÁT. Koncerty a celá ta živá atmosféra nás velice baví. V průběhu let jsme zažili spoustu zážitků. Výborné to bylo na koncertech v Polsku, nebo v Bělorusku, kde byl například zákaz alkoholu a vše hlídali policisté v uniformách. To se u nás jen tak nevidí. Skvělého přijetí se nám dostalo vloni na Rock for People, kde byl úžasný kotel fanoušků. V zásadě nemáme problém zahrát třeba i v hospodě. Zrovna nedávno na motosraze v Lančově pršelo a pršelo a tak jsme aparát místo na pódu vytáhli normálně na zemi v hospodě a byla z toho výborná pařba. Prostě nemusíme mít hned monstr pódium a mega aparát, abychom mohli bavit lidi, že?
Mezi řadovými alby se nachází také celá řada vašich písní na nejrůznějších kompilacích. Co k tomu? Úplně první byla účast na kompilaci, když si nás před léty všiml a vybral Petr Janda. To nás velice potěšilo. Zjistili jsme, co to obnáší, jak je důležitá spolupráce kapel, které se vlastně navzájem propagují. Pak přišli další účasti na Fajn Rock Music, pro magazín Pařát, ozvali se nám také z USA, že by chtěli konkrétní píseň na kompilaci. Nakonec z toho byl singl s celosvětovou distribucí, tak se naše muzika dostala až do Austrálie, Argentiny, USA, Japonska a všude možně. To všechno je pro nás pochopitelně velmi dobrá reklama a jsme za ni rádi. Dnes je taková doba, že CD se skoro neprodávají, spousta lidí si desku stáhne z internetu. Jsme ale rádi za každou propagaci v rádiích, časopisech, na koncertech prodáme nějaká CD, trička, určitě si nás fanoušci mohou najít na tradičních místech jako je Bandzone, Facebook, My Space nebo vlastních stránkách www.thepant.cz.
Život rockového muzikanta - sex, drugs and r´n´r . Co z toho si užíváte? Vyzkoušeli jsme v životě ledacos a všeho si užíváme naplno, v současnosti nám zůstala hlavně ta radost z rock´n´rollu. Na drogy jsme nikdy nebyli, tedy pokud nemluvíme o cigaretách a pivu. To se nás ne a ne pustit. Jsme všichni šťastně ženatí, takže na sex máme doma ty nejlepší milenky. Co víc si přát. Vůbec bychom měli poděkovat za podporu našim rodinám a lidem kolem nás. Většina lidí se ve volných chvílích věnuje třeba zahrádce, my někde hrajeme na akci, jsme ve zkušebně, něco natáčíme nebo zařizujeme. Bez obrovské tolerance doma by to opravdu nešlo. Rovněž bez Vojtových textů bychom se obešli jen velice těžko, spoustu práce pro nás dělá fotograf Libor Kappel a speciální poděkování patří také Karlu Janečkovi za to, že dělá z regionálních novin metalový plátek :-)
