Michael Kocáb má dost napilno. V únoru se chystá vydat desku svého nového projektu AFTERSHOCKS, na němž se kromě australského kytaristy Glenna Proudfoota (PRAŽSKÝ VÝBĚR 2) podílela sestava zahraničních virtuózních hvězd, známých též i díky spolupráci se Stevem Vaiem. Mluvím teď o bubeníkovi Virgilu Donatim a baskytaristovi Billym Sheehanovi (také ex-UFO, MR. BIG a další). Krom toho Michael nezapomíná ani na obnovený PRAŽSKÝ VÝBĚR a další tvorbu, již sám nazývá abstract rock. Jak navíc tvrdí, líbilo by se mu v nejbližší době spojit síly se samotným Ozzym Osbournem.
Billy Sheehan i Virgil Donati jsou muzikanti, kteří hrají se Stevem Vaiem, žákem Franka Zappy. O vás je známé, že jste velký Zappův fanoušek. Mají tyto skutečnosti nějakou spojitost? Původně jsem chtěl Terryho Bozzia (jeden z nejuznávanějších bubeníků světa, hrál například právě se Zappou – pozn. autora). Teď už můžu říct „chtěli jsme Bozzia“, ale mě vůbec nenapadlo, že je něco takového možné. Nakonec se ukázalo, že je. S Bozziem se znám osobně a přislíbil mi, že by hrál, jenže než jsem ho stačil oslovit, měli jsme v kapele Donatiho a už jsme to neřešili. Byli jsme šťastní, že Virgila máme. Vazba přes Franka tam ale stoprocentně je.
Co se týče vystupování s AFTERSHOCKS, z některých zdrojů vyplývá, že se chcete hodně soustředit i na zahraniční publikum… To je takové ošemetné. Na zahraniční publikum se soustředíme, co se týče oné desky. Chceme, aby se prodávala. Pokud jde však o samotné vystupování, jsem realista. Jsem dost starý na to, abych si zahajoval kariéru v zahraničí. Spíš bych si představoval, že vystoupíme na nějakém dobrém festivalu nebo ojedinělé akci. Oni mi ale nepřislíbili žádnou kapelu. My jsme udělali desku, ale nemůžu s nimi disponovat jako s kapelou. Určitě se nějaké šance k živému vystoupení objeví. Spíš se však zabývám jinou úvahou, a to jestli nekout železo, dokud je žhavé, a neudělat rovnou další album. Na něj bych chtěl oslovit např. Ozzyho Osbourna.
Ve fanoušcích starého PRAŽSKÉHO VÝBĚRU stále plane naděje na nové album… Chtěli jsme ho udělat letos. Desátého února má být premiéra desky AFTERSHOCKS a tím je víceméně práce na ní skončená a nyní jsou dvě varianty. Máme album venku, prodává se, v pohodě, na shledanou a děláme desku PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. Jiná varianta je, že se AFTERSHOCKS opravdu chytne a někdo nám zavolá: „Pojďte hrát tam a tam.“ To nevíš.
Což znamená, že by AFTERSHOCKS mohli do PRAŽSKÉHO VÝBĚRU zasáhnout tak, že by se vydání jeho desky mohlo pozdržet? To ne! To by byl senzační titulek, ale není to tak. Jen jsem chtěl říct, že je několik různých časových variací, ale předpokládám, že jestli někam pojedeme, tak jednou, dvakrát, nikoliv na celý rok, tudíž se čas na nové album VÝBĚRU najde.
Zpátky k AFTERSHOCKS. Jedná se o nejmetalovější album, jaké jste kdy udělal. Znamená to, že nyní nejvíc hudebně cítíte metal? Jednoznačně. Metal a ještě takové techno… Mám novou kategorii, jíž říkám abstract rock, což je styl, který opravdu cítím.
Do abstract rocku patří i AFTERSHOCKS? Ne. Já mám teď novou desku, a to je abstract rock. Ta vyjde ještě letos.
Což znamená, že letos chystáte ještě nové album VÝBĚRU…? Ne, to vyjde spíš příští rok, kdežto abstractrocková deska je už v podstatě hotová.
Předpokládám, že bude také silně načichlá tvrdou hudbou… To ano, ale taky technem. Miluju polohu, jakou mají UNDERWORLD nebo PRODIGY… Abstraktní rock je daný spíš kompozicemi. Zde má jedna skladba například deset minut. Vychází z jakýchsi zvuků, z nichž se zrodí hudba… Není tam sloka ani refrén. Jedná se o legitimní postup, akorát ho nikdo nedělá.
