I když to švédský zpěvák už několik let táhne v čele svých krajanů CANDLEMASS, byla by velká chyba omezit v rozhovoru pozornost pouze na tuto kapelu. Mats nazpíval už pěknou řádku stylově pestrých desek a ani teď nepolevuje ve svých aktivitách. Nejnověji vypomohl slovenské kapele TRISTANA a už teď v sobotu budete moci vidět tuto kooperaci živě na Cibulafestu.
Kdy jsi začal tušit, že se staneš muzikantem, co tě k hudbě přitáhlo? (smích). V deseti letech jsem začal hrát na housle, ale tehdy jsem opravdu nemyslel na to, že se stanu profesionálním muzikantem. To přišlo mnohem později, mohlo mi být tak dvacet dva dvacet tři roků.
Chtěl jsi být odjakživa vepředu na pódiu a zpívat? Jaký interpret či skupina tě nejvíce v tomto ovlivnil? Nebudeš tomu věřit, ale vždy mě to táhlo k mikrofonu. Sice umím hrát i na bicí a kytaru, nikdy jsem však neuvažoval o tom, že bych v kapele fungoval jako kytarista nebo bubeník. A kdo mě ovlivnil? Nejspíše David Bowie, to je král.
Spousta lidí si tě prvně všimla v roce 1997, kdy jsi nastoupil k Yngwiemu Malmsteenovi, ale poněkud se zapomíná, že jsi dávno předtím zpíval u SWEDISH EROTICA, dalších výborných melodiků TREAT, aby poté přešel ke stylově hodně odlišným ABSTRAKT ALGEBRA… SWEDISH EROTICA a TREAT byly moje úplně první regulérní kapely, vlastně moje první hudební počiny vůbec. Nějakou chvilku jsem tedy s nimi vydržel (smích). Přechod k ABSTRAKT ALGEBRA nebyl zase tak dramatický. V mládí jsem poslouchal mimo Bowieho třeba JUDAS PRIEST a podobné záležitosti a když jsem v devadesátém třetím opouštěl TREAT, na změnu jsem byl připraven a musím říct, že jsem se na ni i dost těšil.
Zajímavostí je to, že u SWEDISH EROTICA jsi vystřídal Görana Edmana, kterého považuji společně s tebou a Thomasem Vikströmem za tři blyštivé švédské vokální korunky. Jaké máš s těmito dvěma vztahy, například s Thomasem jste se později vyměnili u THERION? Oh, díky moc (smích). Víš, i když se to nezdá, Švédsko je malá země. S Thomasem a Göranem se moc dobře známe. Často se potkáme na turné, či někde na koncertě. Jestli narážíš na naší vzájemnou rivalitu, tak ta u nás tří rozhodně nehrozí. Jsme kamarádi a s oběma se vždy rád vidím.
Dovolil ti Yngwie zasahovat do skladeb na „Facing the Animal“ nebo bylo vše v jeho režii? Napsal jsem tak 45 procent alba, zasahovat jsem tedy mohl. Jenomže se o tom nikde nedočteš, protože Yngwie chce, aby si lidi mysleli, že všechno složil jenom on (smích). Ale jak říkám, dobrá půlka „Facing the Animal“ je moje práce.
V roce 2002 vznikla kapela KRUX, kde ses vrátil ke spolupráci s Leifem Edlingem (CANDLEMASS) a doom metalu. Jak ses vlastně propracoval k tomu, že povětšinou točíš buď hardrockové desky nebo doommetalové? Je to vyjádření toho, že jako umělec potřebuješ obrazně řečeno někdy vypustit ze svého nitra světlo a někdy tmu? To je hodně zajímavé vysvětlení, líbí se mi to (smích). Ale v mém případě to je úplně jinak. Mám rád spoustu hudebních stylů a když mi něco kápne do noty, jdu do toho. Z pozice zpěváka totiž není zase takový rozdíl, jestli zpívám s doom metalovou nebo hard rockovou kapelou. Nemám s tím žádný problém, naopak je to osvěžující.
Poté jsi v podstatě zároveň působil v německých AT VANCE a přidal ses k THERION. Bylo náročné naplánovat si čas, abys stíhal závazky u obou kapel? Nebylo to náročné. AT VANCE byla v podstatě německá alternativa Yngwieho. Nejedná se o stálou kapelu, která by fungovala neustále. Odjel jsem s nimi pár krátkých šňůr, ale nic velkého ani časově náročného to nebylo. A spolupráce s THERION nebyl závazek, ale ohromná zábava. Jsem vděčný, že jsem dostal šanci s nimi pracovat.
Mohu se zeptat, jak to vypadá s Leifem Endlingem? Dočetl jsem se, že chystá nové AVATARIUM, znamená to, že už se cítí lépe natolik, že se plně vrátí i do CANDLEMASS? Leif je už v pořádku. Jenom mu dělá problémy cestování, tento rok si tedy ještě dá od koncertování pauzu. Jsem si však jistý, že příští rok už bude natolik připraven, že se vrátí i do sestavy CANDLEMASS. I přesto je Leif hodně aktivní člověk. Rozhodně se neválí doma na gauči a nekouká na televizi. Navrhuje například motivy na trička a stará se o další záležitosti kolem kapel.
Když se dívám na tu opravdu až šílenou řadu alb s tvou účastní a připočtu k tomu koncertní trasy s mnoha kapelami a projekty, napadá mě, zda vůbec stačíš relaxovat? A pokud tedy ano, jak vypadá tvůj den, kdy se nevěnuješ hudbě? Neexistuje den, kdy bych se nevěnoval hudbě, dokonce jsem si doma vybudoval své vlastní studio (smích). Mám doma dvě malé děti, takže když nenahrávám a nekoncertuju, věnuji se jim a své ženě. A když to vyjde, rád si zahraju fotbal, jenomže se dvěma malými svišti se čas na čutání hledá opravdu obtížně.
text: Eliška „Lizzy“ Beranová/Jan Kozák
