RockOpera Praha je jedinečný projekt propojující divadlo a tvrdou hudbu, jehož zakladatelé jsou zpěvačka, textařka, pedagožka a jeho současná výkonná ředitelka Pavla Forest a skladatel a hudebník Milan Steigerwald. K tomu, aby RockOpera získala podobu, jakou má dnes, vedla dlouhá cesta, s níž Spark seznámila ve velkém rozhovoru samotná Pavla. Přinášíme jeho první část.
Jak jste dospěli k propojení divadla a tvrdé hudby?
Jsme s Milanem Steigerwaldem rodilí bigbíťáci, spolu máme víc jak pětadvacet let kapelu KING SIZE. Jednou jsme byli na RAMMSTEIN, viděli všechnu tu jevištní show a nadšení diváků. To nás inspirovalo – řekli jsme si, že by to ale chtělo ještě něco, příběh! Aby to seplo všechno dohromady. Tvrdá hudba jde k silným příběhům skvěle. Má dynamiku, velké emoce, chce velké pódium a velká gesta.
Co bylo základní ideou pro vytvoření projektu RockOpera?
Základní ideou byla naše touha zhmotnit hudební dílo, rockovou operu Antigona. Chtěli jsme jí dát jevištní podobu a k tomu jsme potřebovali nejen sál, ale i celý tým lidí, který se nakonec na vzniku a chodu našich rockových oper podílí. I když ze začátku jsme téměř všechno - od produkce po stavbu - táhli my dva spolu.
Co vás nejvíc fascinovalo na propojení tvrdé hudby a divadla?
V době, kdy se vše teprve rodilo, jsme si přesně nedokázali představit výsledek. Jak se bude chovat tvrdá hudba na jevišti divadla. Koneckonců s tím nikdo nemá ve světě zkušenosti. V Divadle v Dlouhé i jinde jsme měli často problémy s ozvučením, dokonce jsme zkoušeli i poloakustickou verzi. Ale nakonec díky tomu, že jsme našli naši arénu v Holešovicích a podařilo se nám zvuk technicky poměrně velmi slušně vyřešit, můžeme říci, že spojení je opravdu fascinující. Tvrdá a našlápnutá muzika dává možnost účinkujícím „přetnout“ emoce, jít do krajních poloh výrazu jak dramatického, tak komického a tím získává celkový dojem neskutečnou energii. Naprosto vás pohltí.
Název RockOpera Praha máte až od roku 2012, přičemž jste postupně vznikali už od roku 2004. Měli jste od začátku představu o vlastním divadle a rockové konzervatoři, kterou jste chtěli postupně naplnit?
Všechny tyto věci vznikaly organicky, postupně. V podstatě nastaly tehdy, když si to situace sama vyžadovala. Naše představa o divadle byla velmi mlhavá a naivní. Vlastně jsme ani své divadlo nechtěli, chtěli jsme jen hrát naše díla co nejlépe. Postupem času jsme zjistili, že nejlepší způsob, jak cíle dosáhnout bez toho, abychom se z toho všeho zbláznili, je vytvořit funkční divadelní soubor s vlastní domovskou scénou, kde se dá zkoušet i hrát. Kde si můžeme do detailů ohlídat a domyslet všechny potřebné profese, které k věci patří. A to nejen umělecké, divadelní a hudební, ale i provozní, úklidové apod. Takže teď máme vlastně konečně pořádnou zkušebnu i s vlastní pípou a pivem. (smích)
