Nikdy nezapomenu na zážitek z klubu Docks v Hamburku v roce 1995. V zákulisí čekají MOTÖRHEAD na koncert v rámci turné k albu „Sacrifice“. Mikkey Dee ve svém
atletickém oblečku přehazuje v ústech kus žvýkacího tabáku, Phil Campbell vykecává
s personálem a Lemmy? Lemmy sedí u svého privátního blikajícího automatu a hází
do něj mince. U toho soustředěně kouří ten den x-tou krabičku červených Marlboro
a do Jacka Danielse si pevnou rukou dolévá coca-colu. Během těch tří hodin v něm zahučí celá láhev Jacka. Před devátou večer na pokyn manažera vstává a naprosto zrelaxován odchází na pódium, aby klasickým výkřikem „my jsme Motörhead“ odehrál
jedno z tisíce vystoupení své dlouhé kariéry. Střih. Píše se rok 2007 a MOTÖRHEAD vystoupí jako hvězdy festivalu Masters Of Rock. Zlatina Jeřábková volá do hotelu v Las Vegas, kde Lemmy roztáčí ruletu během své dovolené. V parádním oblečku poté zdobí titulní stranu dubnového čísla Sparku. Střih. Lemmy před branami sedmdesátky dokončil aktuální album „Bad Magic“ – 22., chcete-li 23. albový motörácký zářez. Volá mu Vašek Tesař, aby s ním pořídil titulní rozhovor. Lemmy mluví svým typickým britským přízvukem, ale jeho hlas je hlubší a méně srozumitelný. Vašek přepisuje rozhovor několik dnů, ale nakonec se ukáže, že Lemmy neztratil osobitý styl svého humoru. Jeden z koncertů právě probíhajícího amerického turné ukončil Lemmy po třetí skladbě s omluvou, že už nemůže. Fanoušci mu zatleskali a poděkovali. Život strávený ve společnosti whiskey a cigaret si vybírá postupně svou daň, ale Lemmy evidentně oblafl přírodní zákony a jede na záložní zdroj. Každé dva roky vytasí novou desku a vyrazí na turné. Je posledním mohykánem, který drží tradici. Na Lemmyho je prostě spoleh! Svým životním postojem ukázal, že je možné být šťastný podle vlastního receptu a ještě rozdávat štěstí druhým. Držím ti palce, Lemmy, ať hvězda, která nad tebou svítí, ještě dlouho nezhasne. V roce 1992 jsi na albu „March Ör Die“ prohlásil: Pochoduj, nebo zemři. A my tedy pochodujeme v rytmu
Motörhead!
Karel Balčirák
