Zůstaňte doma a sledujte náš stream. Takové je heslo serveru corona-concerts.eu, který v současné (nejen z hlediska hudebního dění) velmi podivné době nabízí živé koncerty různých interpretů. Jedním z nich byla německá happymetalová kapela FREEDOM CALL, která se zde představila 29.5.2020.
Nahlížet na streamované koncerty lze z různých pohledů – pro ty, kterým živé vystupování jejich oblíbenců už schází, jde vlastně o jedinou alternativu, jak si alespoň přes obrazovku sáhnout na neopakovatelnost koncertního okamžiku. Že nejde o řešení ideální, nejlépe charakterizoval Chrisův výrok, když po odehrání skladby „Tears of Babylon“ konstatoval: „Je skvělé být na pódiu, ale něco tady chybí…“
Asi největším pozitivem takto pojatého koncertu byla skutečnost, že lze v jednu chvíli oslovit fanoušky po celém světě. Z chatu, probíhající souběžně s koncertem, bylo zjevné, že bez ohledu na to, že v Asii, či v Americe nebyl zrovna ideální koncertní čas, FREEDOM CALL dokázali se svojí show oslovit metalové příznivce skutečně po celé zeměkouli (což Chris náležitě ocenil).
Vzhledem k tomu, že avizovaný začátek přenosu se nejprve o čtvrt hodiny posunul a následně ještě na chvíli pozdržel díky krátkému intru s Chrisem v tourbusu, dočkala se kapela hecování k nástupu na plac alespoň písemnou formou. Dá se s trochou nadsázky říct, že FREEDOM CALL, byť s playlistem, postaveným na programu, se kterým brázdili svět od loňského podzimu, si po dlouhých letech mohli zavzpomínat na pocity začínající kapely – skromně pojatá scéna, nepříliš velký prostor, na kterém kapela působila poměrně staticky (zřejmě s ohledem na potřeby podobně akčních kamer), a i kdybyste se na pódiu přetrhli, reakce po odehrání skladby nepřišla žádná. Tedy alespoň do doby, než Chris přesvědčil tým Corona Concerts ke spuštění záznamu jásajícího, případně tleskající publika.
Dalším specifikem vystoupení byla nepřítomnost kytaristy Franceska Ferrara, který ze známých corona-důvodů nemohl přicestovat do Německa, koncert sledoval z rodné Itálie a na pódiu jej nahradil Joshi Joachimsthaler. Nicméně poté, co Chris Bay po skončení titulní skladby z alba „M.E.T.A.L.“ Franceska pozdravil, se zásluhou moderních technologií i Francesco „na pódiu“ ocitl – řekněte, při jaké jiné příležitosti se může stát, aby si frontman kapely v průběhu koncertu a přímo na stagi vyřizoval soukromé telefonáty?
Že se FREEDOM CALL nenechají zaskočit neobvyklou situací, se dalo čekat. Z výkonu Chrise Baye, na kterém ležela pochopitelně největší tíha koncertu, by člověk až tak úplně nepoznal, že FREEDOM CALL nejedou podle obvyklých not. Hecování imaginárního publika, grimasy, přirozenost i fórky mu šly od rukou i od pusy, iluze komunikace s publikem byla docela funkční, sám frontman bral se smíchem i ty podivně hluché situace, kdy přiložením ruky k uchu naznačil, že čeká na reakci a … ticho. Z pohledu toho, že v běžné happy metal party FREEDOM CALL je skladeb, ve kterých je chorálová odezva publika důležitou součástí show, lze před kapelou jen smeknout, že celý koncert odehrála v plném zápřahu a nasazení. A závěrečné poměrně dlouhé vychutnávání si „ovací“, pózování pro kamery, Bayova nabídka playlistu „předním řadám“, či Kottovy paličky odhozené kamsi směrem ke kamerám do celkového rámce užívání si „opravdu živé show“ (citace jednoho z Chrisových výroků) plně zapadly.
Technicky nešlo přenosu nic zásadního vytknout. Zvuk byl čistý, kvalita obrazu až na pár drobných zhoršení naprosto v pohodě, kamery dokázaly zabrat to podstatné. Věřím tomu, že pro FREEDOM CALL se muselo jednat o jeden z nejtěžších koncertů v životě, z chatových ohlasu příznivců se však dalo soudit, že necelou hodinu a půl ve společnosti FREEDOM CALL a třináctku skladeb si řada z nich v takhle výjimečném (doufejme) podání plně užila, z průběžně zobrazovaných zpráv o finančních příspěvcích lze předpokládat, že i tento účel koncert naplnil. A tak s trochu posmutnělým pocitem, že přece jen šlo o jakési lízání čokolády přes alobal, můžu konstatovat, že pokud bych neměl s FREEDOM CALL doposud nic do činění, svým výkonem by mě Chris Bay a spol. přesvědčili o tom, že navštívit jejich standardní show v plné palbě a s plným kotlem se určitě vyplatí. Už aby to bylo!
text: Jan Moravec
