Recenze: CHTHE'ILIST - „Le Dernier Crépuscule“

• Interpret: CHTHE'ILIST
• Album: Le Dernier Crépuscule
• Stopáž: 52:48
• Label: Profound Lore
• Datum vydání: 29. leden 2016
• Žánr: Death Metal / Technical Death Metal
• Původ: Kanada

Hodně jsem přemýšlel jestli se mám pustit do „Le Dernier Crépuscule“ od kanadských CHTHE'ILIST (pozor ať si při čtení toho jména nepřelámete jazyk), protože je vysoce pravděpodobné, že pokud jste album slyšeli, tak ho milujete tak fanatickou láskou, že ho budete krýt vlastním tělem proti jakékoliv kritice, jenž na něj vypálím. Tahle deska se v posledním měsíci stala zajímavým undergroundovým fenoménem, protože recenzenti před ni padají na kolena a metalová komunita ji vnímá jako druhý příchod deathmetalového Ježíše. Takže po chvíli vnitřního dumání jsem se rozhodl, že i já spořádám své myšlenky, skončím na tenhle bandwagon a podívám se „Le Dernier Crépuscule“ na tesáky.

Rozhodnutí si pustit „Le Dernier Crépuscule“ je jako dobrovolně se nechat teleportovat do jiné dimenze, která je jako vyobrazený obal od Paolo Girardiho jakousi močálovitou pustinou, v které na každém rohu a v temných útrobách číhají nepopsatelné hrůzy. Děsivá, dusivá a tížívá atmosféra je primární složkou CHTHE'ILIST, a každá následující písnička je jako dalším krokem napřed do nejistého, nadpřirozeného neznáma. Komplexní a místy sporadická rytmika působí velice zmateně, což způsobuje opravdovou žaludek-obracející dezorientaci a klaustrofobickou závrať. Mnohému pomáhají i nelidské bublající vokály, které mi při každém poslechu připomínají zvuk Mirelurků z herní série Fallout. Což nadmíru sedí, protože „Le Dernier Crépuscule“ zní tak mimozemsky, že bych i věřil, že desku nahrála banda radiací zmutovaných krabů v nitru zatopené jeskyně. Hudba CHTHE'ILIST také obsahuje i hodně doomu, ale i když jejich songy nejsou nikdy vysloveně pomalé, tak tahle patrná aura doomového děsu obklopuje jejich tvorbu jako hřbitovní opar. Velice překvapivé jsou i občasné elektronické a sborové momentky, které do kompozic zapadají tak ideálně, že mě až mrzí, že jich na albu není více. Produkce je taktéž kalná, hustá a bahnitá, ale nikdy nezastiňuje hudební výkon kapely, který je značně precizní. Z technických kompozic kapely by se vám dokázal zavařit mozek, avšak jsou mnohdy zahrané poměrně ledabyle a neučesaně. Což je ironicky velkým plusem, protože na rozdíl od většiny soudobého tech-deathu, který zní jako stvořený v laboratoři, působí hudba CHTHE'ILIST organicky, a díky tomu nabývá dojmu, že album je žijící a vyvíjející se entitou. Navíc když se kapela sladí, jako na songu „Voidspawn“, tak dovedou vyprodukovat nechutně syrovou, nefiltrovanou, ale sakra autentickou deathmetalovou riffovou nálož. Taktéž se i párkrát trochu odvážou a do mixu přidají pár funky Seinfeldovských basových linek jako v půli „The Voices from Beneath the Well“, které určitě rozjaří každého fanouška slap bass ve stylu CRYPTOPSY. A tato úroveň technických dovedností je ještě více zarážející, když vezmete v potaz, že se jedná o první album kapely a věk hudebníků jen o fous přesahuje 20 let.

Konec konců satisfakce z „Le Dernier Crépuscule“ se dá měřit tím, jak moc jste schopni tolerovat ten morový mrak atmosféry, který pohlcuje muzikálnost hudby. Já víceméně dost, ale lhal bych, kdyby mě to po pár posleších neomrzelo. Navíc celé album dokáže být tak komplexní a spletité, že se místy změní v atonální guláš. Pár songů je i podivně Frankensteinovsky sešitých dohromady, přičemž části songů na sebe nijak logicky nenavazují. Nejlepším příkladem toho je hned otvírák „Into the Vaults of Ingurgitating Obscurity“, kde mi neleze do hlavy, proč se kapela rozhodla použít zřetelně nejslabší song, jako úvod pro album. Rovněž stopáž jednotlivých tracků je relativně vykrmená a rychle si budete muset zvykat na osmi minutové monstra. Ale teď už musím oslovit téma, za které mě beztak někdo okřikne - texty. Pokud byste si lépe užili tvorbu SUFFOCATION, kdyby Frank Mullen drmolil něco od Tolkiena, tak tohle je album pro vás. Věřím, že pár nerdů se určitě bude nad hororovými povídkami CHTHE'ILIST rozplývat, nicméně mě to přišlo jako kdyby je napsal nějaký Dungeons & Dragons kroužek. S jistotou můžu prohlásit, že hudba samotná je daleko víc zlověstnější, než její obsah.

Dle mého kouzlo CHTHE'ILIST spočívá v tom, že dokázali moderní extrémní scénu otřást albem, které je v podstatě milostným dopisem k osmdesátkovému death metalu a kapelám jako DEMILICH či INFESTER. Albem, které se nechvástá naleštěnou produkcí, technickou onanií či chirurgickou precizností, nýbrž čirou vizí deathmetalové odpornosti, která je primárně dosažena skrz věrohodné využití všepohlcující atmosféry. A album typu „Le Dernier Crépuscule“ jsme potřebovali jako sůl, protože nám připomnělo, že ty vrstvy slizu, hnusu a špíny, které jsme za ty léta z žánru death metalu smývali, ho dělaly tím čím je. Připojím se tedy k hordě lidí, která díky tomuto albu stále zvedá své čelisti ze země? Ne tak docela, avšak jsem vysoce překvapen, jak mě takto dřevní retro-death metal dokázal osvěžit. Ortodoxně ne-trendové a nekonvenční album, které se polyká tak snadno jako sklenice asfaltu.

Oblíbené skladby: Voidspawn, The Voices from Beneath the Well

A ano, přísahám, že další týden zrecenzuji nějaký grindec.