Zdravím. Tady D. Randall Blythe, hlásící se ze svého milovaného rodného města Richmondu, Virginie, Spojených států amerických. Zrovna mě po měsíci ve vazbě propustili na kauci z Pankrácké věznice v Praze, České republice. Teď, když jsem zatím na svobodě, bych vám rád pár věcí řekl.
1) Když jsem byl ve vězení, neměl jsem žádné povědomí o tom, jak je moje kauza vnímána mimo území České republiky. Advokát mi sdělil, že mě podporují kolegové z hudebního průmyslu, mé rodné město, fanoušci a pochopitelně i moje rodina. Nedokážu vyjádřit, jak mě zasáhlo, když jsem si po propuštění přečetl byť jen o malé části hlasů, které se ozvaly na moji podporu. Od legend z mé vlastní hudební komunity, přes fanoušky z celého světa, po lidi, kteří o mě předtím nikdy neslyšeli, ale soucítili s mým údělem – cítím se opravdu poctěn. Nemůžu vám dost poděkovat za to, že jste na mě mysleli a modlili se za mě. Především bych chtěl poděkovat obyvatelům Richmondu, Virginie, že při mě stáli. Za těch 48 hodin, co jsem byl doma, mě spousta lidí, které jsem předtím v životě nepotkal, zastavilo na ulici, mávali mi a usmívali se na mě, když jsem procházel kolem anebo mě přišli pozdravit v restauraci. Všichni říkali „jsme rádi, že jsi doma, Randy“. Díky vám jsem opravdu vděčný i hrdý na to, že můžu Richmond nazývat svým domovem.
2) Rád bych uvedl, že se mnou během mého pobytu na Pankráci špatně nezacházeli ani spoluvězni, ani příslušné autority. Nedostalo se mi žádného speciální zacházení a byl jsem umístěn společně s ostatními – nenechte se mýlit, nebyla to žádná televizní show o hvězdách v léčebně, ale vězení.Ale stráže se mnou zacházely spravedlivě a spoluvězni laskavě. Lidé po celém světě umírají na hladomor. Muži a ženy přicházejí každý den o život na Středním východě i v jiných válečných oblastech. Měl jsem jídlo, šaty, přístřeší a nikdo se mě nesnažil zabít. Nemůžu si stěžovat na krátký pobyt ve vězení, zatímco řada lidí tam venku každý den bojuje o holé přežití.
3) Ukáže-li se to jako nezbytné, VRÁTÍM se do Prahy, abych stanul před soudem. Zatímco totiž sice 100% trvám na své nevinně, a vždycky na ní trvat budu, NEHODLÁM se schovávat ve Spojených státech, v bezpečí před možným vydáním ze země a případným postihem. Zatímco píšu tyhle řádky, rodina fanouška mé kapely trpí po nepopsatelně tragické ztrátě svého dítěte. Musí se vypořádat s neustále se měnícím mediálním obrazem okolností úmrtí svého syna. Jsem obviněn z úmyslného ublížení na zdraví tohoto mladého muže, které způsobily jeho smrt. Přestože považuju obvinění vznešené proti mě za absurdní a nezakládající se na skutečnosti, můj názor v téhle věci nic nemění. Ta obvinění existují, a otázky pro rodinu onoho mladého muže taky zůstávají. Zůstává i nejhorší možná bolest. Mezi fanoušky naší kapely je obecně známo, že jsem kdysi taky přišel o dítě. Bohužel velice dobře vím, jaká jejich bolest je. Proto taky dobře vím, že v době svého žalu tato rodina potřebuje a zaslouží si skutečné odpovědi, ne mediální výbuch, který by následoval poté, co se údajný vrah jejich syna začal jako zbabělec schovávat v tisíce kilometrů vzdálené zemi, zatímco oni trpí. Jsem dospělý muž. Vychovali mě tak, abych svým problémům čelil tváří v tvář, ne abych od nich utíkal jako trucovité děcko. Doufám, že spravedlnosti bude učiněno zadost a rodině Daniela N. se dostane konečných odpovědí, které bezpochyby potřebují k tomu, aby se jejich rány začaly hojit. Pociťuju VELICE SILNĚ, že by to ode mě coby od dospělého bylo nezodpovědné i nemorální, kdybych se do Prahy nevrátil, pokud mě povolají zpátky. Nejde tady o složenou kauci. Jde tu o mladého muže, co přišel o život. Zachovám se čestně, a budu bojovat za očištění svého jména. Děkuji za přečtení, a mír s vámi.
