Úterý pro mne bylo hektické, od 18. hodiny hrála v Edenu Slavia pohárový, původně na středu plánovaný zápas s Varnsdorfem a v Retru se oficiální /na vstupenkách uvedený!/ začátek posunul o hodinu dopředu. Nechce-li člověk chybět ani na jedné akci, musí část jedné obětovat. Což o to, předkapely beru stejně jenom jako nutné zlo a když jich je víc než jedna, spíš mě naštvou, než navnadí.
WISDOM mám sice docela rád, ale jejich půlhodinku klidně oželím, ovšem finské BATTLE BEAST jsem vidět chtěl. Původně vcelku nezajímavá kapela získala s příchodem zpěvačky Noory Louhimo neuvěřitelnou sílu a já doufal, že tuhle ženskou, která může lámat skály /hlasem pochopitelně/ uvidím naživo. Bohužel, nestačil ani velmi zrychlený přesun z Vršovic. Do sálu jsem dorazil přesně ve chvíli, kdy Noora vyřvávala závěr finálovky Out of Control. Abych se těšil na předkapelu, to se mi stane tak jednou za pět let a když k tomu dojde, tak ji nestihnu. No nic, budu muset vydržet, třeba někoho napadne BATTLE BEAST přitáhnout v létě na nějaký festival.
Program večera šlapal jako hodinky, než jsem vystoupal na balkon, kde bylo přece jenom trochu volněji a než jsem se stihl napít prvního piva, nastoupili na pódium MAJESTY. Ne úplně tak můj šálek čaje, tak trochu MANOWAR, o fous lepší muzika a o dva fousy horší zpěvák. Jejich vystoupení ovšem mělo grády a výběrem písní se trefili i do mého vkusu. V podstatě co song, to metalová hymna a koncertní tutovka, což si zjevně mysleli i fandové. Od stropu jsem sledoval frenetickou atmosféru a říkal si, kde ti lidé vezmou síly na hlavní hvězdu.
Ani ta na sebe nenechala dlouho čekat. POWERWOLF si vybudovali v poměrně krátkém čase velice slušnou základnu fanoušků, což je, vzhledem k tomu, že u nás hráli zatím pouze třikrát a v pozici headlinera jsou tu poprvé, obdivuhodné. Natřískané Retro přivítalo počmárané příšerky velkolepě: „Satani,Satani in amus dignita, Satani, Satani, e vade retro sagitta“ řve publikum tak freneticky, že překřičí i demoliční hlas Attily Dorna. A v tomto duchu se ponese celý koncert, fans ovládají vlčí popěvky dokonale. Jen je patrné, že kapele by mnohem víc slušelo větší pódium. Kdo někdy viděl rozběhnutého Attilu, ten na to asi nezapomene. Vypadá jako běžící skříň. Protože ale předpokládám, že tohle byl poslední klubový koncert POWERWOLF v České republice, tak se zase tak moc neděje.
Vlčí smečka projíždí svou diskografii, přičemž z nějakého důvodu ignoruje první album a rozhodně neplýtvá songy z posledního, veleúspěšného Preachers of The Night. Škoda, určitě bych raději zařadil třeba Cardinal Sin, místo naprosto zbytečného bubenického extempore, které je navíc bůhví proč „obohaceno“ o fragment z judasovského Painkillera. To je ale jediné slabé místo celého koncertu, který je jinak dokonalou ukázkou toho, jak má metalová show vypadat. Snad jen trochu delší by mohla být, na to, aby odehráli jen devadesátiminutový set jsou POWERWOLF přece jenom ještě trochu mladí. V každém případě to ale byl skvělý večer a ta nejlepší pozvánka na Metalfest.
PS: Pán v červeném tričku a jeho slečna /paní/, kteří do mne polovinu koncertu bušili, protože jsem do nich prý strkal, by si měli uvědomit, že na metalových koncertech se obvykle v pozoru nestojí, nemluvě o tom, že jsem je měl za zády a nějak nevím, jak bych to prováděl. Podotýkám, že už dávno nejsem žádný jásač, koncerty obvykle trávím v zadních řadách, ale dá-li se dav přede mnou do pohybu, těžko ho můžu zadržet. Kdo se s tímhle nesrovná, ať raději navštěvuje koncerty vážné hudby, tam bude mít jistou židli.
