Být zpěvákem kapely, která se krátce po jeho odchodu vyhoupla do světového panteonu heavy metalu a nikdy nesestoupila, musí být silná káva. Kluk z předměstí Londýna s brazilskými kořeny Paul Di’Anno přesně tuto situaci zažil. Avšak s ohromnou vnitřní silou a ošlehán tvrdým životem muzikanta nikdy nezahořkl.
V dubnové Galerii Titánů s Paulem na nemocničním lůžku rozebíráme nejen poslední živák „Hell Over Waltrop“, který vydal loni, ale samozřejmě i jeho léta v IRON MAIDEN. Přejme Paulovi brzké uzdravení a návrat na pódia, neboť tam tento sympatický samorost ze staré školy jednoznačně patří.
„Se Stevem Harrisem mě seznámil můj kámoš, který znal mě i jeho ze střední školy. Když jsem nastoupil, Steve zrovna ze školy odcházel. Blbnul jsem tenkrát v několika rockových a punkových kapelách a kámoš mi říká, že Steve hledá do kapely zpěváka. IRON MAIDEN zrovna opouštěl Dennis Wilcox a já jsem se na ně šel podívat do Stratfordu – a panečku, ti byli příšerní. Hudba mi nevadila, ale Dennisovy teatrální výstupy s mečem a krví mi přišly vrcholně stupidní. S mým punkovým čírem bych se do heavy metalu stejně nehodil, říkal jsem si cestou domů. Nakonec jsem ale přijal Steveovo pozvání na zkoušku. Vůbec jsem netušil, co mám dělat, jediná rocková píseň, kterou jsem znal, byla „Dealer“ od DEEP PURPLE. Tak jsme zahráli „Dealera“ a jel jsem zas domů. Ještě ten večer mi ale Steve zavolal, jestli chci být zpěvákem IRON MAIDEN. Byl jsem nerozhodný, ale nakonec jsem souhlasil. Za pár týdnů jsme u Stevea doma poslouchali naše nahrávky a v tu chvíli mě IRON MAIDEN chytli a nepustili,“ řekl Sparku Paul na otázku, jak se stal zpěvákem železné panny.
Celý rozhovor naleznete na čtyřech stranách v dubnovém čísle.
Na oslavu debutního alba IRON MAIDEN jsme umístili dobové foto na jednu stranu megaposteru. UP THE IRONS!