Autor: Viki Shock
Již čtrnáctý ročník právě probíhajícího festivalu současné německo-jazyčné kinematografie DAS FILMFEST nabídl o sobotním večeru 19. října v kině Atlas projekci hudebního dokumentu Protože žiješ jen jednou - Die Toten Hosen (Weil du nur einmal lebst - Die Toten Hosen), pod nímž je podepsáno režisérské duo Cordula Kablitz-Post a Paul Dugdale.
Jak je patrné z názvu, jedná se o filmové zachycení legendární německé punkrockové skupiny DIE TOTEN HOSEN (česky doslova Mrtvé kalhoty, přeneseně pak Velká nuda či Tady chcíp pes), jež vznikla před 37 lety v Düsseldorfu, a která je v německy mluvících zemích a části Jižní Ameriky dodnes obrovsky populární.
Dokument ukazuje kapelu na loňském turné po Německu, Švýcarsku a Argentině, a kromě pasáží z koncertních vystoupení pozve diváky i do zákulisí šaten před i po koncertech či do kapelního autobusu na cestách z města do města. Nechybí samozřejmě setkání s fanoušky a představení managementu, který tvoří od bedňáků a členů ochranky, přes fyzioterapeuta a kuchaře až po manažera tour jednu velkou rodinu se členy kapely, kterých je pět: zpěvák Campino, kytaristé Andi a Breiti, basák Kuddel a bubeník Vom, vlastním jménem Stephen George Ritchie, což je Angličan a benjamínek kapely, neboť je v ní „jen“ dvacet let. DIE TOTEN HOSEN jsou tak vlastně nejen německou, nýbrž německo-britskou kapelou, a to už od roku 1998.
Nejvíce prostoru dává snímek frontmanovi a zpěvákovi v jedné osobě Campinovi, i v tak nepříjemné situaci jako je částečná ztráta sluchu (naštěstí jen dočasná), spojená s řadou problémů pro celou kapelu a její mamutí management v podobě rušení koncertů apod. A pokud si lístek na koncert koupilo 60 000 lidí jako třeba ve Stuttgartu, pak už se jedná opravdu o velkou nepříjemnost.
Film zachycuje i politickou proklamaci skupiny na koncertě v Saské Kamenici, kde se Campino jasně vyjádřil proti rasismu a „náckům“ respektive proti politické straně AfD, která kritizuje vítací politiku migrantů současné německé vlády. O politické orientaci skupiny mluví i jiní její členové a vzpomínají na přelom osmdesátých a devadesátých let, kdy jejich koncerty narušovali skinheadi, kteří fyzicky napadali punkery pod pódiem, ale i na něm.
Za téměř čtyřicetiletou kariéru DIE TOTEN HOSEN urazili notný kus cesty od ryze punkových začátků v undergroundu, až k současné pozici rockových hvězd mainstreamu, čímž spojují fanoušky nejrůznějšího věku. Na jejich mamutích koncertech lze vidět minimálně dvě generace rodin, rodiče i jejich děti, které svorně pogují pod pódiem a aplaudují muzikantům, jimž pomalu táhne na šedesát, což ale téměř není znát. Film jim skládá poctu a přenáší skvělou koncertní atmosféru i na diváky, kteří mají pocit, jako by byli na turné s kapelou.
Po skončení filmu měli diváci možnost debaty s režisérkou a scénáristkou filmu Cordulou Kablitz-Post, přičemž na pódiu s ní stál a první otázky pokládal hudební publicista Petr Korál. Ten nejprve vzpomenul na svou osobní účast na koncertě DIE TOTEN HOSEN v Plzni roku 1987, kdy bylo jejich vystoupení předčasně a násilně ukončeno zásahem veřejné bezpečnosti.
Následně jsme se dozvěděli, že režisérka je rovněž letitá fanynka skupiny a že při natáčení měla volnou ruku, až na jediné tabu: tím bylo zachytit na plátno rodinné příslušníky členů kapely. Na téměř samotný závěr zazněl dotaz, zda ještě někdy skupina přijede do České republiky, k čemuž se režisérka vyjádřila s opatrným skepticismem.
Následoval poněkud nešťastný komentář německého pedagoga, jenž se vyjádřil, že za dvanáct let, co u nás pracuje, si nevšiml, že by Češi měli podobnou kapelu, která by se stala mluvčím více generací a řešila by v textech aktuální problémy tak, jak to dělají DIE TOTEN HOSEN, což ovšem svědčilo spíše o jeho nevšímavosti, a proto na něj raději nikdo nereagoval.
Faktem ale je, že obdobou DIE TOTEN HOSEN jsou u nás hlavně TŘI SESTRY a VISACÍ ZÁMEK, punkrockové kapely, působící stejně dlouho jako německá legenda, přičemž právě jejich existence je asi také hlavním důvodem, proč zde düsseldorfští rodáci hráli naposledy někdy začátkem milénia. Neboť, co si budeme nalhávat, všechno je to jen punk, tři akordy a šmytec (a to říkám jako velký fanoušek tohoto žánru a DIE TOTEN HOSEN zvlášť!), přičemž texty jsou zde stejně důležité jako hudba, ne-li víc!
Snad proto u nás z německých skupin koncertují více DIE EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN, hudebně stylotvorní a originální, dříve industriál, dnes téměř ambient s rozsáhlými zvukovými plochami a minimalistickými básnivými texty, anebo nezaměnitelní RAMMSTEIN, kombinující originálně industriál s metalem. Samostatný koncert DIE TOTEN HOSEN v České republice se mi tak jeví dost nepravděpodobným, leda že by je pozvali TŘI SESTRY na jejich tradiční letní festival do Braníku. To by pak byla jízda!
P.S.: V sobotu 25. října vydali DIE TOTEN HOSEN nové dvojalbum svých hitů pod názvem „Alles ohne Strom“, tentokrát v akustické verzi.
