Takřka po měsíci opět na místě činu, tedy na půdě polského DRUMFESTU, s kapelou, která letos s koncerty šetřila. Nebylo to však žel nic divného, protože Daniel Gildenlöw, mozek, duše a otec zakladatel PAIN OF SALVATION, byl na začátku roku napaden zákeřnou bakterií, která požírá tkáně. Ano, úplně tím samým druhem, co Jeff Hanneman, akorát Daniel nebyl kousnut pavoukem a dostal se do nemocnice ještě včas. I tak to pro něj znamenalo několik chirurgických zákroků a dlouhý pobyt v nemocnici. Naštěstí se v tomto případě vše v dobré obrátilo a PAIN OF SALVATION jsou už opět na cestách a momentálně je i k vydání nachystaná kolekce akustických skladeb „Falling Home“ (předělávky vlastní tvorby, covery i pár zbrusu nových nápadů).
V Opoli to zprvu vypadalo, že nás kapela živě poctí celou deskou „Remedy Lane“, ale po „Of Two Beginnings“ a „Ending Theme“ pánové skočili na „A Trace of Blood“, která je sice ze stejné desky, ale mezi tyto položky patří ještě „Fandango“, ke které se pětice vrátila až v přídavku. S „Used“, která pochází z „The Perfect Element I“ už bylo jasné, že budeme svědky průřezu diskografie PAIN OF SALVATION. A dalo by se říct ve „starém“ prog metalovém duchu, protože následovaly skladby „Ashes“ a „Morning on Earth“ ze stejného alba. Nechyběl otevírák debutu „!“, ale třeba i bonus „Beyond the Mirror“ z desky „One Hour By the Concrete Lake“. Ze „solné“ dvojjeskyně vytáhla kapela pouze písně „1979“ a „Linoleum“, z čehož by se dalo usuzovat, že retro období je zřejmě na čas pryč. Kdo ví, zda k tomu přispěl návrat dávného baskytaristy Gustava Hielma (ex-MESHUGGAH), každopádně PAIN OF SALVATION už opět s chutí drtí i nepravidelné rytmy a tvrdé riffy. Skvěle se předvedl i islandský kytarista Ragnar Zolberg, který (zdá se) už je stálým členem sestavy (mimochodem, v době Danielovy indispozice odzpíval koncert na Prog Nation at Sea). Jeho hudební kořeny vypadají dle všech informací jako pestře spletené a kromě precizní kytarové hry přidával stejně povedené doprovodné vokály. S těmi mu mimochodem nejvíce pomáhal bubeník Léo Margarit, u kterého kromě sóla zaujalo i nezvyklé postavení kopáků. Ten ze svého pohledu pravý měl v podstatě úplně bokem své soupravy; šlapka tedy musela být opět připojená na osu, stejně jako při použití jednoho velkého bubnu.
Z počátku se opět v prostorách domEXPA hledalo správné nastavení zvuku, především Danielův zpěv i rejstříky klávesisty Daniela Karlssona skoro zadupávalo nepříjemné dunění, ale i s tím si naštěstí muž u mixu poradil. Pak už bylo jen potřeba nastavit uši a kochat se výkonem PAIN OF SALVATION. Přestože Daniel byl samozřejmě od začátku ve středu dění, kromě zpěvu hrál i spoustu sól, nepřipadlo mi na rozdíl od poslední šňůry z roku 2011, že sleduji Daniel Gildenlöw´s band, ale opravdovou kapelu, ve které to jiskří a vše funguje naprosto organicky a přirozeně. Kromě toho, že tento výjimečný zpěvák a kytarista je už opět ve skvělé kondici, bylo toto druhé příjemné zjištění, které činí čekání na další studiovku PAIN OF SALVATION lákavější. Do té doby se lze probírat akustickým „Falling Home“ a sledovat, kde se Švédové a Islanďan objeví příště. Třeba to bude po čase opět i v České republice.
text: Jan Kozák
